Koneckonců stále jsme ještě tady
Schůzky s literaturou dostaly tentokrát podtitul Koneckonců stále ještě . . . jsme tady. Ve dvou posledních slovech pozorný posluchač odhalí název nejnovější povídkové sbírky ostravského prozaika Jana Balabána. S Janem Balabánem se nad jeho poslední knihou sešla autorka pořadu Eva Lenartová, která k účasti přizvala také literárního historika Petra Hrušku. V režii Marka Pivovara a za podpory mistra zvuku Hany Kovalové dále uslyšíme Ladu Bělaškovou a Jana Hájka.
Balabánovy povídky jsou v dobrém slova smyslu poznamenány vtahující autenticitou. Petr Hruška, přítel Jana Balabána, přiznává, že řadu povídek vyslechl nejdříve nad sklenkou vína. Prozaik Balabán je schopen naslouchat, vnímat, rozhlížet se a vidět. Často jen několikastránkové texty dokládají autorovo dramatické cítění a taky cit pro zdánlivě nedůležité detaily, které napomohou až obrazovému vyznění povídek. Pozorný čtenář si při četbě povídek uvědomí taky silnou přítomnost protestanství, jež je výrazným rysem Balabánova psaní i žití. Titul poslední knihy - Jsme tady - je, zdá se, přímou reakcí na titul předchozí povídkové sbírky Možná že odcházíme. A ta vazba není pouze v titulech, přiznává Jan Balabán v pořadu Schůzky s literaturou, který vznikl v ostravském studiu Českého rozhlasu. V režii Marka Pivovara uslyšíte Ladu Běláskovou a Jana Hájka.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Povídky z edice Život kolem nás. Prózy Mandlera, Dvořáka, Holuba, Pekárka, Trefulky a Mináče
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.