Koncert bez hranic tentokrát komorní, s Dorotou Barovou, Sophie Hunger a Gabríelem Ólafsem

4. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zpěvačka a cellistka Dorota Barová

Vychutnejte si hudební světy dvou osobitých písničkářek a mladého nadějného pianisty a skladatele v nahrávkách z Radiocafé Vinohradská 12 nebo z letošního Eurosonic Noordeslag festivalu.

Připravil a uvádí: Zdeněk Přidal
Pořad vysíláme v rámci Mezinárodní rozhlasové výměny. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová dosud působí v řadě kapel a formací. Od počátku nového milénia představuje jednu polovinu dua Tara Fuki. Osobitý projekt dvou zpívajících cellistek má na svém kontě celkem pět studiových alb, koncertování po celé Evropě, ale třeba i v Mexiku a také žánrovou cenu Anděl v kategorii world music.

Čtěte také

Od roku 2009 hraje společně se saxofonistou a klarinetistou Pavlem Hrubým a perkusistou Tomášem Reindlem v triu Telemarkk. Posluchačům Vltavy netřeba představovat ani kapelu Vertigo, jíž je dlouholetou členkou. Příznivcům popové scény jistě neunikl vznik formace Tugriky, kterou v roce 2018 založila společně s členy slovenských kapel Korben Dallas a Chiki liki tu-a. V neposlední řadě je také pravidelně vidět v doprovodné skupině zpěvačky Anety Langerové.

Všechny zmíněné zkušenosti a konstelace jako by se staly podhoubím pro její sólový debut, album Iluzja, které natočila před dvěma lety společně s kytaristou Miroslavem Chyškou a basistou Jakubem Vejnarem.

Kolekci autorských písniček, zhudebněných básní polského básníka Krzysztofa Kamila Baczyńského a textů polské hudební publicistky Teresy Drozdy Dorota Barová předvádí na pódiu nejen v triu, ale také sama, pouze se svým hlasem, violoncellem a looperem, pomocí něhož v reálném čase, přímo na místě, nápaditě vrství jednotlivé motivy, melodie a rytmické paterny. Právě tak ji zachytily 6. února mikrofony Českého rozhlasu ve vinohradské rozhlasové kavárně.

Písně s pankáčskou maskou

Po éterické hodině melancholie a bezedné lyriky přijde čas na něco ostřejšího, s písničkářkou, která je z řady koncertů v Čechách a na Moravě dobře známá, a dokonce zavítala na Vltavu už v jednom z letních vydání Koncertů bez hranic.

Zpěvačka a multiinstrumentalistka Sophie Hunger se narodila ve Švýcarsku, vyrůstala v Londýně i Německu. Po vydání alba Supermoon v roce 2015 se přestěhovala do Berlína a její hudba zaznamenala, zapojením analogových syntezátorů, posun k elektronice. Toto směřování Sophie vydrželo dodnes, jak je patrné při poslechu její letošní desky Halluzinationen.

Ovšem Hunger je stále otevřená i jiným výrazovým odbočkám, jak dokládá živý záznam jejího lednového vystoupení na Eurosonic Noordeslag festivalu. V nizozemském Groningenu stanula na pódiu v duu se švýcarským bubeníkem a perkusistou Julianem Sartoriem. Její písně z alba Molecules tak zazněly v docela jiném kontextu, komorním, ale přesto úderném a docela syrovém.

Islandské ambientní písničkářství v kostele

Zbývající čas vyhrazený pro Koncert bez hranic strávíme ve společnosti islandského pianisty, skladatele a písničkáře Gabríela Ólafse.

Na piano se začal učit v 5 letech, studoval klasický a jazzový klavír, ale vždy si rád hledal i neformální postupy, hrál podle sluchu a věren své introvertní povaze začal skládat miniatury a hudební fráze inspirované svým vlastním imaginárním světem. Ožívají v něm střípky jeho reálného života na malém islandském městě.

Letošní Ólafsovo vystoupení v luteránském kostele v nizozemském Groningenu zachycuje hudbu islandského klavíristy oproštěnou od opulentních, takřka symfonických aranží a syntezátorových rejstříků typických pro studiovou nahrávku. V úctě k tamnímu komornímu prostředí uvedl své skladby z debutové desky Absent Minded v intimním provedení, v duu s houslistkou Aggou Johannsdóttir.

autor: zpr
Spustit audio