Knihy nenávidím, protože jsem jimi zavalen, říká Lukáš Novosad

„V tichu knihovny číst nedokážu, odjakživa v něm usínám. Knihovna je zkrátka další místo, kde mě knihy porazily a souboj s nimi jsem prohrál,“ uvádí Lukáš Novosad a zamýšlí se nad svým čtenářským dospíváním, nad prací s knihami i jejich vlastněním, ale také nad vydáváním bibliofilií či nad lužickosrbskou literaturou a schopností číst vymírajícím jazykem. „Pokud je knižní pól ‚základní bod, kde se soustřeďuje účinek nikoli magnetických, nýbrž knižních sil‘, musí se nutně nacházet někde na mých bedrech. Skutečně. Ještě jsem neslyšel, že by se v této rubrice někdo zaobíral tím, že pól knižní není nutně pól textů, nýbrž pól fyzických knih. A těch jsem na zádech a v rukou odtahal už tolik, že si to nikdo, kdo není z branže a nepracuje jako nakladatel, redaktor, vydavatel, skladník, knihovník nebo knihkupec, nemůže představit.“