Kmotři boomu
Před 120 lety spatřily světlo světa dvě velké osobnosti hispanoamerického písemnictví. O tom, co tyto dva autory pojí a rozděluje, hovořil ve Víkendové příloze Petr Šmíd s profesorkou Annou Houskovou.
19. října roku 1899 se v guatemalském hlavním městě narodil pozdější držitel Nobelovy ceny Miguel Ángel Asturias. 24. srpna téhož roku přišel na svět v argentinské metropoli Buenos Aires jeden z nejznámějších představitelů hispanoamerické literatury Jorge Luis Borges.
Jorge Luis Borges si vydobyl světového věhlasu jako autor fantastických povídek. V českém prostředí se až v posledních letech obrací pozornost k dalším aspektům jeho díla. Profesorka Anna Housková v knize Nekonečný Borges (Triáda 2018) představuje tohoto autora jako brilantního esejistu, u něhož dominují dvě témata: literatura a hledání argentinské identity.
Jméno Miguela Ángela Asturiase v dnešním literárním světě příliš nerezonuje. Přesto se romány Pan president a Kukuřiční lidé zasloužil o ustavení specifického žánru magického realismu, který je – i přes svou problematičnost – dodnes spojován s hispanoamerickou literaturou. Asturiasovi byla roku 1967 udělena jako prvnímu hispanoamerickému prozaikovi Nobelova cena za literaturu (před ním ji z této oblasti dostala roku 1945 pouze chilská básnířka Gabriela Mistralová).
Rok 1967 je pro hispanoamerickou literaturu zlomem. Nobelovou cenou svět definitivně uznal její autory. V témže roce vychází i Sto roků samoty Gabriela Garcíi Márqueze a začíná etapa tzv. boomu.
Nejposlouchanější
-
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír. Epochální dílo a společenská kritika z napoleonských válek
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Lidé od filmu. Povídky Pavla Juráčka, Jana Němce, Jiřího Brdečky, Edgara Dutky a Jana Singera
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.