Kladenské věžové domy architekta Havlíčka dodnes vynikají originalitou, funkčností a velkorysostí
Vzorový byt
Muzeum věžáků zpřístupnilo v prvním z domů byt typu A, kterých je ve věžácích nejvíc. „Zároveň se tu architektu Havlíčkovi a jeho kolektivu povedlo skloubit několik kladných věcí. Každá místnost je zde přirozeně osvětlená a větratelná, ať už je to ložnice či obývák, nebo i předsíň, záchod, koupelna, kuchyně, spíž, šatna. Je tady krásná světelnost," říká Alexandr Němec.
“Další věcí je vybavení standardizovaným typizovaným nábytkem, díky kterému se nájemníci nemuseli starat o zařízení a mohli se rovnou nastěhovat. S sebou si tak museli vzít jen postel do ložnice, stůl a židle do obýváku nebo pohovku,“ dodává Alexandr Němec. Například v kuchyňce, odkud je krásný výhled, sloužily nájemníkům velké vestavěné skříně na nádobí. Taktéž je na míru policemi vybavena přilehlá spíž. V šatně (neboli chodbičce za obývákem) jsou opět velké vestavěné šatní skříně, v nichž je speciální místo určené na úklidové prostředky nebo na špinavé prádlo.
Byt se dále chlubí účelným dispozičním rozdělením na část veřejnou (vstupní předsíň, kuchyň, obývák) a soukromou (šatna, WC a koupelna, ložnice). Architekt myslel i na detaily, jako je odlišná velikost parket v obou dvou sférách bytu.
Obyvateli rozdělovských věžáků byli zaměstnanci dolů a hutí. O byt si mohl zažádat kdokoli, na jednom patře tak bydlel vedle sebe ředitel dolů, lékař nebo havíř. V 60. letech minulého století ale přešly věžáky do majetku města a skladba nájemníků se začala proměňovat. Přesto se i nyní najdou rodiny, které žijí ve věžácích po generace – už od stavby domu.
Nájemníkům ve věžových domech slouží a sloužily tři výtahy. V současné době už vypadají jinak a renovovat je kvůli technickým podmínkám není možné. Původní výtahy, hlavně zpočátku, občas nefungovaly, jak se zmiňují pamětníci. Právě i sama výška domů byla tehdy inovativní – dosud se stavěly tak vysoké domy, aby nájemníci zvládli vyjít po schodech až do nejvyššího patra. Mít výtah v domě tehdy obvyklé nebylo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
