Když se z vesmíru vyloupne socha. Práce s 3D programem mě fascinuje, nemusím brát v potaz materiál, říká sochař Michal Gabriel
Prastaré šumavské menhiry ukryté na místech, o kterých mapy sice vědí, ale odmítají k nim dovést – to je doslova základní stavební kámen aktuální výstavy Michala Gabriela v pražské Karpuchina Gallery. Proč si oblíbil procházky s mobilem v ruce a následnou práci v počítačovém programu namísto fyzického kontaktu s materiálem? Čím jsou pro něj dioramata neboli sochařské pohlednice? A jaký je pedagog? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Původně chtěl sochař Michal Gabriel pro výstavu v Karpuchina Gallery vytvořit sochařské obrazy zavěšené na zdi. Jenomže celý koncept nakonec, jak ve Vizitce řekl, vyhodnotil jako „příliš vyspekulovaný.“ Ze slepé uličky ho ale vyvedl obyčejný chytrý telefon a speciální počítačový program.
Klíčovým objektem jeho zájmu se staly menhiry šumavské krajiny dětství, konkrétně kámen nazvaný Otvírač srdcí, z nějž někteří jeho blízcí čerpají energii. Michal Gabriel jej pomalu obešel a mobilem pořídil několik stovek fotografií. Snímky pak vložil do 3D programu a na základě překryvu fotek v počítači vznikl mrak bodů, které se pak propojily do polygonových sítí připomínajících hvězdnou galaxii. „Teprve tehdy dostanete objekt, se kterým můžete začít pracovat,“ popisuje Michal Gabriel. Jeho úkolem je pak výslednou sochu ořezat a zbavit ji rozmazaného pozadí, zvolit její velikost a stanovit plášti sochy šířku. Nakonec následuje tisk sochy na 3D tiskárně a její finální úprava.
Když mi není dobře, vracím se k práci rukama
Michal Gabriel je klasicky školený sochař, někdejší spoluzakladatel skupiny Tvrdohlaví, umělec, jehož tvorbu má publikum spojenou s „robustními materiály“ jako bronz nebo ocel. K fyzickému kontaktu ruky s materiálem se pan Gabriel dodnes vrací, když se necítí dobře; ostatně od častého koukání do počítače ho bolí oči. Ovšem právě možnost dát myšlence tvar bez ohledu na použitý materiál je to, co ho na digitální sochařině dlouhodobě zajímá. „Sochařství je pro mě uzavření sdělení do tvaru, který přenesete do trvalého materiálu. Nejdůležitější je právě tvar, materiál je jen nosná věc, díky které socha překoná čas. Fascinuje mě, že s 3D programem můžu pracovat nezávisle na materiálu. Vrátit sochu do fyzického prostoru je pro mě ale důležité, proto pak pracuju i s tiskárnou,“ vysvětluje.
Na výstavě v Karpuchina Gallery se nachází kolem 25 sošek o velikosti asi 30 cm, kterým uprostřed galerijního prostoru vévodí zmiňovaný zhruba dva metry vysoký Otvírač srdcí. Opírá se o něj socha kola opět v reálné velikosti. Součástí sochařské krajiny jsou i houby, zvířata a postavy. Právě ty, respektive jejich velikost, dávají celému výjevu patřičné měřítko, přičemž s velikostí i dějem v krajině může pan Gabriel díky používané technologii dobře pracovat. Všechny figury, které v reálu před menhirem nikdy nestály, má totiž archivované ve 3D podobě.
Michal Gabriel je nejen sochař, ale také pedagog, sochařství vyučuje na FaVU v Brně. V rozhovoru mluvil nejen o chystaném doktorském programu zaměřeném na virtuální realitu, ale také o tom, že důsledně dbá, aby jeho studenti měli kvalitní základ v klasických sochařských technikách. Zároveň po nich vyžaduje aktivní přístup: student, který jen plní úkoly, jej coby pedagoga přestává zajímat.
Související
-
Odvezl jsem si kus špalku a začal řezat. Život sochaře Petra Kavana ovlivnila vojna, Indie i film
Statek nedaleko Sobotky, sochy ze dřeva i kamene, zážitky z cest do Indie, turné kapely Lucie, ke kterému maloval a věšel plakáty, anebo role ve filmu Zapomenuté světlo.
-
Je třeba poslouchat historii. Studenty učím, že si nemůžou dovolit všechno, říká Jakub Gajda
Akademický sochař, restaurátor, vysokoškolský pedagog, pokračovatel sochařského rodu, jesenický chalupář a také dědic unikátního ateliéru v areálu někdejšího zámku.
-
V Praze bude stát organický dům vytisknutý na 3D tiskárně, navrhl ho sochař Michal Trpák
„Myslím si, že tvarosloví nových staveb by se od krabiček mělo posunout k něčemu, co vychází z přírody,“ řekl ve Vizitce sochař Michal Trpák.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
