Kdybych se rozhodl pro tetování, chtěl bych ho z Markéz. Lidi jsou tam potetovaní ze všech nejkrásněji, říká etnolog Martin Rychlík

25. leden 2023

Všichni se radujeme, truchlíme, dáváme si jména. Jenomže jinak to dělají Evropané, jinak Maoři a ještě jinak to dělali Aztékové. Díky knize Dějiny lidí: Pestrost lidstva v 73 kapitolách od Martina Rychlíka si o tom teď v teple domova můžeme číst – a díky Vizitce a Markétě Kaňkové teď i víme, jak autor k přípravě knihy přistupoval, odkud čerpal a také o čem si zpívají Eskymáci v iglú.

Když ve filmu Vinnetou – Poslední výstřel hlavní hrdina zemřel, malý Martin Rychlík se ve svém pokojíku usedavě rozplakal. V tu dobu ho bavilo vše spojené s indiány, hltal Mayovky a rád se procházel mezi exponáty v Náprstkově muzeu. Ke studiu klínopisu a anglistiky jej sice o pár let později nepřijali, fakt, že dnes nezná detailní zákonitosti akadštiny nebo sumerštiny ho ale nikterak netrápí. Zájem o mimoevropské civilizace totiž dokonale rozvinul během studia etnologie a dějin a teorie kultury.

Martin Rychlík: Dějiny lidí

V pětačtyřiceti letech má za sebou několik objemných a ceněných knih: Dějiny tetování (2014), Dějiny vlasů (2018) a nejnověji šestiset padesáti stránkovou, obrazově bohatě vybavenou publikaci Dějiny lidí: Pestrost lidstva v 73 kapitolách. Na jejím počátku stály Rychlíkovy články do Lidových novin, v nichž zkoumal, co lidi spojuje napříč prostorem: všichni si dávají jména, zdobí svá těla, pečují o vlasy, zhotovují nástroje, dělí si mezi sebou práci, truchlí či tančí a dávají si jména, která ovšem třeba pětkrát za život změní. Dějinami lidí tak – jak ve Vizitce řekl – vlastně opět stvrdil svůj poznatek, že cokoliv, čemu se člověk detailně a dlouhodobě věnuje, lze sepsat do knihy.

Martin Rychlík: Dějiny lidí

V rozhovoru vysvětlil, proč se při psaní držel téměř osmdesát let starého členění 73 univerzálií, s nímž přišel americký kulturní antropolog George P. Murdock, anebo čím jej zaujala estetika mimoevropského dekorativního umění. Mluvil o klíčových inspirativních osobnostech, mezi které počítá například experta na zákonitosti jazyků Zdeňka Salzmanna, etnologa a polyglota Miloslava Stingla či Leopolda Pospíšila. Ten Evropanům například dokázal, že Papuánci z kmene Kapauku sice chodí nazí, ale jsou nesmírně dobří počtáři. Vzpomněl také na cesty do Japonska, Indonésie nebo Bhútánu, přičemž jednou by rád navštívil souostroví Markézy v Polynésii. Žijí tam prý nejkrásněji potetovaní lidé, které ze svého studia antropologie zná. „Byli to kanibalové, řezbáři, ale měli krásné účesy i tetování. Kdybych se jednou rozhodl, že se nechám potetovat, o tetování bych uvažoval u nich.“

Související