Kde vzal Krakonoš sojku
Vít Vencl
Druhá Krkonošská rozhlasová pohádka pro dospělé
TRAUTENBERK: Anče, Kubo, Hajnej! Sem!
ANČE : Milostpane, z toho večerníček nikdy nebude!
HAJNEJ : Strašný, milostpane, strašný.
ANČE : Potřebujeme jinýho Krakonoše, Vaněk je imrvére v lihu.
HAJNEJ: Co kdybychom natočili něco o zvířátkách. Přinesu z lesa prasátka! Nebo medvídky!
TRAUTENBERK: Večerníček bez Krakonoše? Řek´jsem Vaněk, bude Vaněk.
ANČE: Dyť mluví z cesty!
HAJNEJ: Říká, že slyší ve vzduchu kolem sebe hlasy.
TRAUTENBERK: Tak mu dáme něco ve vzduchu, s čím může mluvit.
HAJNEJ: Šišku?
TRAUTENBERK: Ne, něco, co mluví! Co mluví a lítá!
ANČE: Kde chce milostpán vzít papouška?
TRAUTENBERK: Anče, kde je ten kos, kterýho ráno přinesla kočka? Kuba si s ním hrál.
ANČE: Vyhodila jsem ho na hnůj!
TRAUTENBERK: Přínést! Hajnej, kosa vycpat, nabarvit na nějakýho lesního ptáka a pověsit na niť. Přivážeme ho na hrábě, kam se Vaněk otočí, tam Kuba otočí hráběma. Krakonoš a jeho přítel datel.
HAJNEJ: Datel je moc velkej, milostpane.
TRAUTENBERK: Tak sojka!
ANČE: Milostpane, tomu nikdo neuvěří, vycpanej pták na niti, se kterým mluví ožrala.
TRAUTENBERK: Právě to se bude líbit. Lidi ten večerníček budou milovat! Tak nekoukat a dělat!
Osoby a obsazení:
Trautenberk: Vlastimil Zavřel
Anče: Klára Sedláčková Oltová
Kuba: Petr Jeništa
Hajnej: Luboš Veselý
Autor: Vít Vencl
Režie: Vít Vencl
Dramaturgie: Renata Venclová
Zvukový mistr: Jitka Kundrumová
Zvuková spolupráce: Josef Plechatý
Produkce: Jana Knappová
Nejposlouchanější
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.