Každé ráno říkám, Adonaj, děkuju a prosím Tě, ještě aspoň do večera. Filmový novinář Jan Jelínek vypráví o svém životě

22. říjen 2021

Osudy

„Jestli jsem odpustil? Nebo smrt za smrt? Chytám včely a čmeláky a nosím je ven z domu, aby neumřeli, já neumím zabít nic. I kdybych potkal konkrétního člověka, který vraždil, nedokázal bych to. A ani bych mu asi nedokázal vyčítat. Jak?“ Filmový režisér a spisovatel Jan Jelínek vstoupil do povědomí čtenářů svou knihou A kde byl Bůh…?, v níž shromáždil autentické výpovědi lidí přeživších holokaust. Ve vltavských Osudech se ohlíží za svým životem. Poslouchejte on-line.

Připravila: Vladimíra Bezdíčková
Technická spolupráce: Ladislav Čurda

Premiéra: 18. 10. 2021

Jan Jelínek se narodil 19. července 1940 v Praze do rodiny obchodníka Josefa Jelínka a Marie, rozené Ledererové. Manželství bylo smíšené, maminka byla židovka. Rodina žila v Liberci, kde měl otec obchod s textilem.

Když byla za války Marie povolána do transportu, otec se rozhodl rodinu ukrýt v Hořepníku u Pacova. „Já jsem ven chodil, ale maminka byla pět let zavřená v malé místnosti, ven vycházela jen na zahradu za bezměsíčných nocí. Myslím, že ji to napořád poznamenalo, po válce se už málokdy zasmála,“ říká Jan.

Čtěte také

Klaus Mann: Bod obratu. Zpráva o jednom životě

Po válce otec rodinu převezl zpět do Liberce, ale už v roce 1947 zemřel. Maminka se třemi dětmi přesídlila do Nymburka. „Maminka dlouho čekala, jestli se z rodiny někdo po válce vrátí, ale takřka všichni zahynuli v koncentrácích.“

Jan odmaturoval na nymburském gymnáziu. Už tehdy ho zaujal film, takže se přihlásil na FAMU. Přijat ale z kádrových důvodů nebyl. Narukoval na vojnu, oženil se a se ženou se usadili v Mladé Boleslavi, kde začal pracovat v Osvětovém domě. Staral se o mladé fotografy a amatérské filmaře.

V 60. letech se dostal na žurnalistiku, kterou absolvoval a v roce 1968, a nastoupil do Krátkého filmu, kde více než dvacet let natáčel reportáže pro Československý filmový týdeník a později dokumenty a zakázkové filmy.

A kde byl Bůh?

V polovině 90. let začal režisér Steven Spielberg filmově zaznamenávat vzpomínky pamětníků holokaustu. Archiv pro budoucí generace má i českou účast. Právě k té se přihlásil Jan Jelínek. „Musel jsem přijít na školení. Američani měli úplně jiný způsob práce než my. Každého ze zpovídaných jsem navštívil den dva předem, probral s ním všechno možné, ptal jsem se, zajímal se, podněcoval, aby věděl, do jaké hloubky a co nás zajímá. Ten dotyčný člověk si pak určil místo ve svém bytě či domě, kde chce sedět, musel mít k ruce sklenici s vodou a kapesník a musel tam být v době natáčení sám, jen se štábem. A točilo se bez přestávky.“ Jan Jelínek natočil na padesát rozhovorů, které vyšly i v knize A kde byl Bůh...?

Sám Jan Jelínek má s tématem holokaustu bohaté zkušenosti. Dokázal by dnes odpustit? Bojí se smrti? I o tom přemýšlí v pětidílných Osudech.

autoři: Vladimíra Bezdíčková , Tvůrčí skupina Drama a literatura