Existovat na hraně možností. Osudy skladatele Rudolfa Komorouse

5. listopad 2021

V šedesátých letech zazářil skladatel Rudolf Komorous (1931) coby jeden z nejradikálnějších a nejzajímavějších avantgardistů v Československu. Dnes jej u nás zná jen málokdo, přestože patří k nejznámějším a nejúspěšnějším kanadským skladatelům a pedagogům.

Připravila: Renáta Spisarová

Narodil v Praze na Žižkově, absolvoval Reálné gymnázium, od kvinty souběžně studoval na přání otce fagot na Pražské konzervatoři (1946–52). Z konzervatoře odchází Rudolf Komorous na Akademii múzických umění v Praze (1952–59), pokračuje ve studiu hry na fagot a později začíná ve třídě Pavla Bořkovce studovat skladbu.

V roce 1955 Komorous spoluzaložil uměleckou skupinu Šmidrové, která hlásala tzv. estetiku divnosti a sehrála jednu z nejvýznamnějších rolí v historii českého umění za komunismu. Komorous v roce 1957 získal první cenu v celosvětové soutěži fagotistů v Ženevě a bylo to vůbec poprvé, kdy někdo z našich sólistů dostal takové ocenění. Na jeho základě následoval Komorousův dvouletý pobyt na konzervatoři v čínském Bejingu.

V roce 1961, po návratu z Číny, se Komorous na výzvu flétnisty a skladatele Petra Kotíka, zakladatele souboru Musica Viva Pragensis (MVP), přidává k tomuto souboru a paralelně vykonává funkci prvního fagotisty v operním orchestru Státního divadla v Praze. Soubor MVP se stává jedním z nejlepších ansámblů v interpretaci soudobé hudby – jeho členové koncertovali a nahrávali v rozhlasových studiích po celé Evropě až do roku 1968. Už od začátku 60. let se stýkali s americkými avantgardními umělci, např. Johnem Cagem.

Jak Rudolf Komorous říká, měl to štěstí, že ruské tanky v naší zemi nikdy neviděl. V době jejich příjezdu totiž nahrával v Norimberku s Hansem Swarovskym Wagnerův Ring. Shodou okolností s ním cestovala tenkrát jeho manželka Hana, dceru Kláru se jim podařilo z okupované země přivézt do Německa až po čase. Všichni tři dali Evropě sbohem v roce 1969, odjeli do Kanady a nikdy toho nelitovali.

V současné době Rudolf Komorous už nekomponuje, jeho zdravotní stav mu to nedovolí. Jeho skladby vydávají přední vydavatelské společnosti na CD a jeho skladatelské aktivity léta výrazně podporuje Canadian Music Centre. Jeho bývalí studenti, zejména ze Simon Fraser University ve Vancouveru, jezdí do České republiky pravidelně jako účastníci Ostravských dnů.

V roce 2011 oslavil v kanadské Victorii, blízko břehů Tichého oceánu 80 let. Od doby své emigrace v roce 1968 se Rudolf Komorous do České republiky nikdy nevrátil, byť má svou vlast, jak zjistíte sami z poslechu Osudů, hluboko v srdci.

V úvodním díle Osudů vzpomíná Rudolf Komorous na své dětství, studia, Prahu 50. let, průběh ženevské soutěže i pobyt v Číně. Ve druhém díle osvětluje své působení ve skupině Šmidrové a pokračuje ve vyprávění z Číny sklonku 50. let. V Praze se jeho vzpomínky vážou k situaci kolem roku 1968. Ve třetím díle Osudů představuje své působení v souboru Musica Viva Pragensis a vzpomíná na své vrstevníky i generačně blízké umělce z té doby. Ve čtvrtek Rudolf Komorous ve svém vyprávění opět míří do 60. let naší společnosti. Hovoří o svých uměleckých východiscích, komentuje politickou situaci v zemi v těch letech.

V závěrečném díle Osudů se ocitáme s Rudolfem Komorousem už v USA a hlavně v Kanadě, kdy popisuje nelehké začátky, a pak strmou kariéru univerzitního profesora a uznávaného skladatele. S posluchači se loučí svým vyznáním k celoživotní filozofii Šmidrů: „Existovat na hraně možností.“

Spustit audio