Karl Prantl a jeho dílo
Karl Prantl absolvoval na vídeňské Akademii malířství, ale už během studia začal pracovat se dřevem a kamenem. Koncem 50. let dostal od Burgelandské zemské vlády zakázku - vytvořit mezník na rakousko-maďarskou hranici. Při práci na hraničním kamenu si náhle uvědomil, jak se sochařství ve volné krajině řídí docela jinými pravidly než ateliérová tvorba.
O rok později začal pořádat, mimochodem jako první na světě, mezinárodní sochařská sympózia. Těch se později zúčastnili i českoslovenští umělci - Pavol Binder, Miroslav Chlupáč, Andrej Rudavský, Jiří Seifert a Rudolf Uher. Tady mohli vytvářet díla, o kterých se jim do té doby možná ani nesnilo. Karl Prantl říká svým plastikám "kameny", často je vytváří a komponuje přímo do konkrétní krajiny. Jedna z monumentálních Prantlových realizací je také na Slovensku ve Vyšných Ružbachách, kde byl v roce 1965 na sympoziu.
Nedávno zemřelý sochař Jiří Seifert se v St. Margarethenu zúčastnil 10. sympozia. Kdo ví, zda to bylo více atmosférou výjimečného místa, či osobností rakouského sochaře, ale podobně jako Prantl tady pochopil vztah mezi sochařem, kamenem a místem. Prantlův vliv procházel od té doby celým Seifertovým dílem. Jiří Seifert zůstával otevřený, ale nikdy nic mechanicky nepřejímal. Pokud se inspiroval, vytvářel vlastní, osobní ohlasy. Byl mnohem subjektivnější, lyričtější a romantičtější než Karl Prantl, ovlivněný víc surrealistickou poetikou a českým barokem než geometrií. Na rozdíl od rakouského sochaře, který si zamiloval tvrdé a nepoddajné kameny, především žulu, pracoval hlavně s měkkou opukou a mramorem. Stejně soustředěně ale objevoval jedinečné možnosti každého kusu kamene, s nekonečnou trpělivostí vysvobozval z balvanů zahlédnutý tvar. Abstraktní kříže Prantlových meditačních kamenů převedl s jemným humorem do přehybů kamenných ubrusů, do mramorových provázků a převázaných balíků.
Dílo a osobnost Karla Prantla zapůsobily i na sochaře Miroslava Chlupáče, který v roce 1963 vytvořil nadživotní Dvojici z mušlového vápence a o rok později dvoumetrový Stůl. Zajímavé je ještě jedno setkání. V roce 1994 vystavoval Karl Prantl v Galerii UXA v italské Novaře s malířem Václavem Boštíkem. Prantlovy geometricky strohé plastiky připomínají Boštíkovy monumentálně cítěné kvádry, drobné obrázky namalované za druhé světové války. Dvě černé žulové krychle z počátku 70. let mají na vrchních stěnách do sebe vložené čtverce. Václav Boštík v mnoha obrazech a kreskách rozvíjí stejné myšlenky a principy. Na stěně první krychle jsou měkké čtverce umístěné nakoso, na druhé se rozlévají do nekonečna jako pravoúhlé vlny. Boštíkovy obrazy a kresby i Prantlovy kameny vybízejí k meditaci, díla obou mají - svou jasností a zároveň neuchopitelností - blízko k orientální filosofii.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
