Karel Klostermann: Zmizelá osada. Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích staré Šumavy

Prozaik Šumavy a Pošumaví Karel Klostermann (13. 2. 1848 v Haagu v Horních Rakousích - 16. 7. 1923 ve Štěkni u Strakonic) byl autor se smyslem pro osobitý přírodní ráz kraje, pro jeho lidské typy a sociálně ekonomické podmínky. Od mládí až do pozdních let života trávil období letních prázdnin na Šumavě a poznal tak zblízka život místních dřevařů, sklářů, pastýřů, zemědělců a dalších obyvatel. Vnikal postupně do tajů horské lesa a močálů v době, kdy celé rozsáhlé oblasti byly ještě pokryty pralesem, do jehož hloubi zavítal málokdo.

Čtěte také

Karel Klostermann a zrod Šumavy. Jakým způsobem literatura formuje naše vnímání prostoru?

Klostermann si nic nevymýšlel: „Lidé, jež jsem čtenářům představil, existovali nebo existují právě tak jako příroda, do níž jsem je uvedl... Nevymýšlím vůbec; dívám se na lidi a předvádím je takové, jací jsou, s jejich slabostmi i s přednostmi. Nejsem a nebyl jsem nikdy s to je odsuzovat a zoufat si nad nimi. Lidé nejsou a nemohou být andělé (?). Nejsou také bestie; chybují a pykají za své chyby i za hříchy otců...“

I Klostermann ovšem vidí prastaré pohoří střízlivým zrakem a prostředí nikterak neidealizuje: „Byl bych celou Šumavu poslal do horoucích pekel, jakkoliv ji miluji celým srdcem,“ uklouzne mu ve chvíli tísně při bloudění.