Podhůří maďarské Mátry. Region spíše neznámý, leč přitažlivý
Nejvyšší a co do rozlohy největší maďarské pohoří, Mátra, je vlastně jen trochu více zvlněnou krajinou severovýchodního Maďarska. Nejvyšší hora Kékes má pouhých 1014 metrů, přesto zde ještě v dubnu můžeme narazit na sněhová pole. Letošní Výlety s Vlavou nás provedou jejím severním podhůřím, kde se najde rozhodně více důvodů k návštěvě, než stačíme představit.
Vybrali jsme místa spojená jednak s historií, ale také s aktuální kulturou. Východištěm se nám staly severní svahy horského masivu, které pomalu přecházejí do Cerové vrchoviny, malého kopcovitého pásma na samých hranicích se Slovenskem. A právě na těchto hranicích leží i vesnice Cered, kde kromě včelařství a husích chovů vládne soudové umění.
Maďarsko-rakouský výtvarník, nedávný padesátník Csaba Fürjesi, zde s přáteli už před čtvrtstoletím založil dodnes funkční uměleckou kolonii, která nabízí rezidenční pobyty s vybavením pro výtvarnou tvorbu, od textilní přes grafickou až po sochařskou. Za vše hovoří čísla, Cered už navštívilo přes 300 výtvarníků ze třiceti evropských zemí a díky finanční podpoře obce, města, Evropské unie i přátel je dnes nově k dispozici šest rekonstruovaných domků jižního střihu a zcela nová galerie i s dalším rezidenčním bytem, grafickou dílnou a fotokomorou.
Ve vedlejší vesnici, už slovenské, má sídlo muzeum hmotné kultury jižního Slovenska a severního Maďarska, které během čtvrtstoletí vybudoval Vilmós Ladoczki, nadšený a ceněný sběratel všeho, čeho se lidská ruka v tomto koutu za staletí dotkla.
Správní středisko oblasti třicetitisícový Salgotarján stojí za to vidět především díky brutalistní architektuře budovy místního muzea a galerie. Instituce ovšem představuje i významné regionální autory, starší i současné a také velkou expozici sklářství, které bylo ve městě přes sto let domovem.
Na celou nevelkou oblast dohlíží opečovávané ruiny dvou strážních hradů, Salgó a Somosky, které si ve svých zdech nesou především šrámy z tureckých nájezdů v 17. a 18. století.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
