Karel Hvížďala: Peter Handke a Nobelova cena za literaturu
To, že rakouský básník Peter Handke, jehož antisemitské a i jinak idiotské názory, jak napsala třeba německá spisovatelka Sibylle Lewitscharoffová, dostal Nobelovu cenu, je zvláště v českém kontextu trochu zvláštní.
Důvod je zřejmý: v disentu se od roku 1969 až do roku 1989 vedla průběžně debata, jestli je možné posuzovat něčí literární či vůbec umělecké dílo bez vztahu k systému, který vládne.
Čtěte také
Například i americký profesor, bohemista z Harvardu Jonathan Bolton, nahlížel vždy na politický postoj či politickou teorii autora jako na něco, co vládnoucí systém, který popírá bytostné intence života, buď stvrzuje, nebo odmítá. U nás se literární produkce již odedávna chápala jako legitimizující či delegitimizační prostředek. Například Ludvík Vaculík tvrdil, že dílo autora, který se nechová statečně a kolaboruje s totalitním režimem, méně platí.
Kdyby toto pravidlo bylo uznáno obecně, Peter Handke by určitě toto nejvyšší literární ocenění nemohl nikdy dostat. Jenže to si dost spisovatelů ve svobodném světě nemyslí. Německý Welt am Sonntag tomuto problému věnoval dost prostoru a i čtyřiadevadesátiletá lyrička Friederika Mayröckerová, o které se často hovoří jako o nejdůležitější básnířce v německy píšícím světě, řekla: „Handkeho politické angažmá je opravdu choulostivá věc, velmi choulostivá věc, to nechci popírat. Ale jsem přesvědčená o tom, že takové věci při udělení Nobelovy ceny za literaturu by neměly hrát žádnou roli, protože by mělo jít výhradně o literární kvality díla. Jde jen o dílo. V současné době se politické postoje zbytečně míchají s kvalitou díla.“
Čtěte také
Na podporu takového názoru často spisovatelé poukazují na díla Francouze Luise -Ferdinanda Célina, který je ceněn do dneška, i když byl známý jako antisemita a ve Francii byl odsouzen za své postoje v nepřítomnosti k propadnutí poloviny majetku a ztrátě občanských práv. Či podobně se poukazuje na vynikající dílo norského spisovatele Knuta Hamsuna, který dostal Nobelovu cenu již v roce 1920, i když za norské okupace byl nacionálním socialistou a za kolaboraci byl po válce odsouzen k vysoké pokutě.
Odlišný názor má ale třeba slovinský filozof Slavoj Žižek, který připomenul, že to byl právě Handke, který již v roce 2004 volal pro zrušení Nobelovy ceny, protože jde o falešnou kanonizaci literatury. A dodává: „Skutečnost, že on právě tuto cenu nyní dostal, dokazuje, že měl pravdu. To je obraz současného Švédska. Apologet války dostane Nobelovu cenu, přestože právě jeho země se podílí na tom, co je možné označit jako vraždu skutečného hrdiny naší doby, jakým je Julian Assanage. Naše reakce by přece měla být: Žádná cena pro Handkeho, Nobelovu cenu za mír by měl obdržet Assanage.“
Žižeka je možné označit za tvrdého rebela, který vystupuje proti nové aristokracii, která míchání hodnot prosazuje. I u nás.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
