Karel Čapek: Matka. Drama ženy, která odmítá obětovat své syny válce
Poslední dramatické dílo Karla Čapka vzniklo stejně jako předchozí Bílá nemoc jako výraz autorových obav ze vzestupu nacismu a ohrožení demokracie v Evropě. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Úprava a režie: František Štěpánek
Dramaturgie: Jaromír Ptáček
Natočeno: 1953
Myšlenku k napsání Matky dala Čapkovi jeho žena, herečka Olga Scheinplflugová. Dalším inspiračním podnětem byla, jak Čapek sám uvedl v rozhovoru pro týdeník Čin, fotografie španělské ženy klečící nad mrtvolou svého syna, který padl v občanské válce. Tu otiskly v roce 1937 Lidové noviny. Příběh ženy, která ztratila ve válce své blízké a brání svému nejmladšímu synovi, aby odešel se zbraní v ruce bránit ohroženou vlast, měl premiéru v únoru roku 1938 ve Stavovském divadle. Titulní roli tehdy ztvárnila pod režijním vedením Karla Dostala herečka Leopolda Dostalová.
Čtěte také
Čapek o Matce prohlásil, že je to „hra krutá a jaksi senzační“, ale že aktuálním námětem sledoval probudit svědomí diváků. V roce 1953 nastudovala roli Matky v pražském Národním divadle herečka Otylie Beníšková. Její skvělý herecký výkon byl zaznamenán i na rozhlasový pás.
Čapkovo drama z roku 1938 reflektující ohrožení národní existence v předvečer druhé světové války, vysíláme na Vltavě v den, kdy si připomínáme vznik samostatného československého státu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
