Život se nepíše, žije se. O posledních letech malíře a spisovatele Josefa Čapka

Na základě vlastního pátrání rekonstruuje především dobu od začátku druhé světové války, kdy manželé Čapkovi odcházejí do ústraní mimo Prahu, přes zatčení a život v nejrůznějších nacistických lágrech (kde mimo jiné psal krátké básně) až do Čapkovy smrti v koncentračním táboře Bergen-Belsen.

„Odepřel jít do emigrace, která se mu nabízela, přestože jeho ohroženost byla patrna, s odůvodněním, že si nepřeje žádný jiný nebo výjimečný osud, než budou mít čeští lidé jeho národa. [...] vím o dopisu, pozvání anglického spisovatele, který mu nabízel v Anglii svůj domov. S největší nevolí odpovídal na moje naléhání, abychom si dali opatřit tzv. Nansenův pas (doklad vydávaný uprchlíkům na základě ženevských dohod z roku 1933). Přál si zcela rozhodně, aby jeho dítě zůstalo a bylo vychováváno ve vlasti.“

Vzpomínat na svého muže bude manželka Jarmila, na svého otce dcera Alena, uvedeme také výpověď svědka Čapkova zatčení Karla Daňka a Čapkovu básnickou tvorbu během války reflektuje Jan Wiendl.