Kanadská písničkářka Kyrie Kristmanson, trubadúrka 21. století

Jejich tvorbou se Kristmanson zabývala během svého studia na univerzitě v Lyonu a tento výzkum se pro ni později stal jednou z hlavních tvůrčích inspirací. Středověkou milostnou lyriku převádí do svého vlastního jazyka a kombinuje ji s folkem, jazzem a klasickou hudbou. Její hlasový projev bývá přirovnáván k Joni Mitchell, Björk a nebo PJ Harvey. Zpívá nejčastěji anglicky, ale na každé album zařazuje vždy i nějakou píseň ve své mateřské francouzštině. V Čajovně zazněly ukázky z alb The Origin of Stars a The Modern Ruin.

Kyrie Kristmanson pochází z kanadského města Ottawa a v současné době žije ve Francii. Začínala nejprve jako kytaristka a později trumpetistka. Od rozhodnutí věnovat se trumpetě jako hlavnímu nástroji ustoupila ve chvíli, kdy začala psát svou vlastní poezii. Zjistila, že při psaní slov ji hned napadá i melodie, kterou potřebuje zpívat. „Během dospívání mě hodně ovlivnily výrazné ženské hlasy. Poslouchala jsem PJ Harvey, Patti Smith, Joni Mitchell, Björk nebo Sinead O’Connor. Ačkoli tyto ženy zpívají dost rozdílné styly, mají společnou určitou smělost a troufalost, které jsem vždy obdivovala,“ říká písničkářka. Časem začala vystupovat jako folková zpěvačka na kanadských festivalech a na open mics. Působila v indie rockových kapelách a spolupracovala například se zpěvačkou Sophií Hunger nebo Emily Loizeau. Svůj první projekt inspirovaný ženskou trubadúrskou poezií, The Domna Elegies, realizovala v roce 2010 ve spolupráci se skladatelem Patem Carrabrém a ansámblem Afiara String Quartet. Ve stejném roce vyšlo také její CD The Origin of Stars.

Kyrie Kristmanson |foto: Oficiální web zpěvačky

V loňském roce vydala CD The Modern Ruin, na kterém se spolu s ní podíleli aranžér a pianista Clément Ducol a smyčcový kvartet Quatuor Voce. Repertoár alba tvoří písně inspirované tvorbou jihofrancouzských trubadúrek z 12. a 13. století. Jejich pozapomenutý umělecký odkaz se Kristmanson nesnaží rekonstruovat, ale spíše originálně interpretovat. Album The Modern Ruin vyniká originálními a chytře propracovanými aranžemi, které jsou dílem Clémenta Ducola. Písně, které Kyrie Kristmanson skládala na kytaru, posunul do sonického prostoru, kam možná rád zabloudí i leckterý milovník klasiky. K aranžérsky nejpropracovanějším patří devítiminutová píseň Il y a des endroits.