Juan Rulfo: Pedro Páramo

Poslouchejte na Vltavě od 29. listopadu 2015 vždy v 18:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

„Přijel jsem do Comaly, protože mi řekli, že tu žije můj otec, jakýsi Pedro Páramo. Moje matka mi to řekla. A já jí slíbil, že, až umře, vydám se ho hledat.“ Takhle otevírá Mexičan Juan Rulfo svůj román Pedro Páramo, jedno z formativních děl hispanoamerického magického realismu. A smrt matky není jedinou, se kterou se potkáme na stránkách útlé knížky a na horoucích ulicích děsů plné vesnice, kde Juan Preciado pátrá po stopách otce i matky a kde i typický mexický statkář-tyran Páramo prožije svůj život.

Pro García Márqueze byl Rulfo, stejně jako Kafka, jedním ze zásadních literárních objevů jeho života. Noc, kdy se mu dostal do ruky výtisk Pedra Párama, prý neskončila, dokud román nepřečetl dvakrát a v předmluvě k jednomu jeho vydání dokonce napsal, že jeho strany budou mít v dějinách podobnou trvanlivost jako Sofokles.

Logo|foto:Český rozhlas

Celým jménem Juan Nepomuceno Carlos Pérez Rulfo Vizcaíno, spisovatel, scénárista a fotograf mimochodem stejně jako Franz Kafka nechtěl vydávat své prózy. Rukopisy hojně přepracovával a za života vydal dvě knížky: soubor povídek Llano v plamenech a román, o kterém je tu řeč. Hlas smrti si asi nejčastěji spojíme s tichem. Rulfo řekl: „V mém životě je hodně ticha. V mém psaní také.“ Že by Pedro Páramo byla tichá kniha? Jenže stejně jako mexický kostlivec má v rukou kytaru, stejně tak, když se zaposloucháme do přediva Pedra Párama, začnou se ozývat hlasy, šumy, šelesty, kročeje, popěvky, a praskot zpráchnivělých rakví.

„Pedro Páramo je jedním z nejlepších románů hispánské literatury, dokonce literatury obecně,“ napsal v roce 1985, rok před svou smrtí, Jorge Luis Borges.

Účinkují: Marek Holý, Ivan Řezáč, Johana Tesařová a Dana Černá

Autor: Juan Rulfo Připravil a režii má: Petr Gojda

Čtěte také