Jsou různé vlaky a různé vagóny

Helena Frischerová (dívčím jménem Glassová, 1906–1984) opustila počátkem 30. let 20. stol. rodný Prostějov, aby doprovodila svého manžela Abrahama Frischera na jeho cestě za prací do SSSR. Tam v Moskvě o padesát let později zemřela, aniž se kdy podívala zpátky do rodného Československa. Její vzpomínky se týkají let 1937–1947, kdy byla jako jedna z nesčetných obětí tzv. velkého teroru vězněna v táborech sovětského gulagu.

Helena Frischerová|foto: Archiv Aleny Machoninové

Její memoárová próza vyšla rusky poprvé v r. 1989, úplné knižní vydání je z roku 2014, česky text vyšel v překladu Radky Rubiliny v r. 2017 pod názvem Dny mého života. Vzpomínky na Gulag (Academia a Ústav pro studium totalitních režimů). Autorka popisuje každodenní krutou táborovou realitu, ale i projevy přátelství mezi vězni či snahy vést kulturní život i v nelidských podmínkách komunistických lágrů.

Čtěte takéHelena Frischerová strávila 10 let v gulagu. Stala se předobrazem hrdinky z románu Jiřího Weila

Autorčin osud se stal předobrazem románu českého spisovatele Jiřího Weila (1900–1959). Weil zachytil její příběh ve svém částečně autobiografickém románu Moskva-Hranice z roku 1937 (2. vydání 1991), v němž uvedl do české literatury nové téma stalinských procesů třicátých let. Na rozdíl od manžela, který byl v lednu 1938 popraven, Helena Frischerová desetileté věznění přežila a podala o tom svědectví v knize, která patří ke klasickým dílům tzv. lágrové literatury.