Jsme jako nehrající kapitáni, naším úkolem je podpořit studenty v hledání vlastní cesty, říká filmař Martin Mareček

Celý minulý týden strávil Martin Mareček u přijímaček na pražskou FAMU. Na Katedře dokumentární tvorby učí téměř dvě dekády a v současné době se na roli pedagoga soustředí natolik, že odmítá dříve častou práci dramaturga na dokumentech jiných autorů. O přijímacím řízení mluví jako o nejkomplikovanější části celého vzdělávacího procesu: vybrat pět lidí z několika desítek je podle něj těžké a vyčerpávající.

Lékařka Kateřina Rusinová ve snímku Jednotka intenzivního života|foto:Nutprodukce, Film Servis Festival Karlovy Vary

„Já osobně se řídím jiskrou, osobitostí výrazu a snahou dotknout se sám sebe i společnosti,“ popisuje, co je pro něj při výběru budoucích studentů důležité. „Vybrat lidi, kteří u filmu vydrží, je v podstatě naše jediná funkce. Jsme v nejlepším případě nehrající kapitáni, jejichž úkolem je vytvořit studentům na škole střechu nad hlavou a podpořit je v tom, aby se nebáli riskovat a hledali svoje cesty,“ konstatuje. Mezi jeho studenty patří i Adéla Komrzý a Jindřich Andrš, jejichž filmy Jednotka intenzivního života a Nová šichta na Katedře dokumentární tvorby vznikaly několik let a nyní jsou nominované na filmové ceny.

Síla jako hledání morálního kompasu

Mezi témata, kterým se mladí dokumentaristi věnují častěji než dříve, počítá Martin Mareček ta spojená s úzkostí a nejistotou vlastního směřování. Přibylo také námětů ekologických a klimatických. „O tom jsem točil před dvaceti lety,“ naráží kupříkladu na snímek Zdroj o ázerbajdžánských ropných vrtech, „ale tehdy to takhle formálně vůbec nebylo pojmenované.“

I on se ovšem loni přihlásil s filmem, který tematizuje lidskou nejistotu, chyby a snahu o jejich nápravu a také rozpor mezi nitrem a mediálním obrazem. Časosběrný snímek Síla o „krizi středního věku“ filmového publicisty Kamila Fily vzbudil řadu diskusí a polemik o tom, do jaké míry je možné oddělit od sebe autora a jeho dílo, proklamace a reálné činy.

Martin Mareček a Kamil Fila|foto:Jiří Šeda

Původní plán mapovat Filovy kontrolované experimenty se steroidy nevyšel, jak ale Martin Mareček ve Vizitce řekl, vnější témata se ho jakožto autora nedotýkala tolik jako ta vnitřní. „Zajímal mě Kamilův otevřený přístup. Životy žijeme na sociálních sítích a skrz tvorbu, ale pak je tady ještě naše skrytá, soukromá podoba. Kamilovi skončil vztah a to mu zpřeházelo priority. Film ukazuje, že síla, kterou měl definovanou skrz růst svalů a mediální obraz, není to nejdůležitější. Důležitější je síla v duši. Sílu vnímám jako hledání vlastního morálního kompasu, myslím, že člověka může přivést k sobě.“