Jsme jako nehrající kapitáni, naším úkolem je podpořit studenty v hledání vlastní cesty, říká filmař Martin Mareček
„Každý portrét je především autoportrét, ve kterém autor ukazuje, co je důležité pro něj. Když jsem točil Sílu, i já jsem procházel hlubokou partnerskou a osobní krizí. Přišlo mi důležité podívat se i do temných končin bytí, což bych před deseti lety neudělal,“ říká dokumentarista Martin Mareček na konto svého aktuálního dokumentu, který zachytl pět let života filmového publicisty Kamila Fily. S Ondřejem Cihlářem mluvil i o své práci pedagoga anebo o toxičnosti filmových cen.
Celý minulý týden strávil Martin Mareček u přijímaček na pražskou FAMU. Na Katedře dokumentární tvorby učí téměř dvě dekády a v současné době se na roli pedagoga soustředí natolik, že odmítá dříve častou práci dramaturga na dokumentech jiných autorů. O přijímacím řízení mluví jako o nejkomplikovanější části celého vzdělávacího procesu: vybrat pět lidí z několika desítek je podle něj těžké a vyčerpávající.
„Já osobně se řídím jiskrou, osobitostí výrazu a snahou dotknout se sám sebe i společnosti,“ popisuje, co je pro něj při výběru budoucích studentů důležité. „Vybrat lidi, kteří u filmu vydrží, je v podstatě naše jediná funkce. Jsme v nejlepším případě nehrající kapitáni, jejichž úkolem je vytvořit studentům na škole střechu nad hlavou a podpořit je v tom, aby se nebáli riskovat a hledali svoje cesty,“ konstatuje. Mezi jeho studenty patří i Adéla Komrzý a Jindřich Andrš, jejichž filmy Jednotka intenzivního života a Nová šichta na Katedře dokumentární tvorby vznikaly několik let a nyní jsou nominované na filmové ceny.
Síla jako hledání morálního kompasu
Mezi témata, kterým se mladí dokumentaristi věnují častěji než dříve, počítá Martin Mareček ta spojená s úzkostí a nejistotou vlastního směřování. Přibylo také námětů ekologických a klimatických. „O tom jsem točil před dvaceti lety,“ naráží kupříkladu na snímek Zdroj o ázerbajdžánských ropných vrtech, „ale tehdy to takhle formálně vůbec nebylo pojmenované.“
I on se ovšem loni přihlásil s filmem, který tematizuje lidskou nejistotu, chyby a snahu o jejich nápravu a také rozpor mezi nitrem a mediálním obrazem. Časosběrný snímek Síla o „krizi středního věku“ filmového publicisty Kamila Fily vzbudil řadu diskusí a polemik o tom, do jaké míry je možné oddělit od sebe autora a jeho dílo, proklamace a reálné činy.
Původní plán mapovat Filovy kontrolované experimenty se steroidy nevyšel, jak ale Martin Mareček ve Vizitce řekl, vnější témata se ho jakožto autora nedotýkala tolik jako ta vnitřní. „Zajímal mě Kamilův otevřený přístup. Životy žijeme na sociálních sítích a skrz tvorbu, ale pak je tady ještě naše skrytá, soukromá podoba. Kamilovi skončil vztah a to mu zpřeházelo priority. Film ukazuje, že síla, kterou měl definovanou skrz růst svalů a mediální obraz, není to nejdůležitější. Důležitější je síla v duši. Sílu vnímám jako hledání vlastního morálního kompasu, myslím, že člověka může přivést k sobě.“
Související
-
Mám dobrou paměť, film si v hlavě dokážu přehrát i po třech dnech, říká filmový kritik Kamil Fila
Nedostatky tuzemských celovečerních filmů, kategorie „česká romantická komedie“, hranice komplimentu – to jsou témata Vizitky s Kamilem Filou.
-
Je důležité otevřít se světům, které jsou nám cizí, říká filmař Jan Gogola ml.
Jako dramaturg se Jan Gogola ml. podílel na dvou stovkách filmů. Do Vizitky ho Ondřej Cihlář pozval v době, kdy dokončuje portrét o Jožu Rážovi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
