Je důležité otevřít se světům, které jsou nám cizí, říká filmař Jan Gogola ml. V Jihlavě představí portrét Joža Ráže
Jako dramaturg se Jan Gogola ml. podílel na dvou stovkách filmů včetně Daliborka Víta Klusáka, sám je autorem řady autorských snímků, například o Kateřině Šedé nebo skupině Katapult. Z Prahy se přesunul zpět do rodného Uherského Hradiště a FAMU, kde vyučoval, vyměnil za Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Do Vizitky ho Ondřej Cihlář pozval v době, kdy dokončuje portrét o Jožu Rážovi.
Na stěně má platinovou desku za prodej nosičů, v hlavě platinovou destičku po nehodě a na Slovensku i v České republice stále velké množství fanoušků. Frontman skupiny Elán Jožo Ráž se proslavil nejen hity Nie sme zlí, Kráľovna bielych tenisiek nebo Voda, čo ma drží nad vodou, ale i náklonností k někdejšímu premiérovi Vladimíru Mečiarovi.
Právě o Rážově osobě v současné době vzniká film pod taktovkou dokumentaristy Jana Gogoly mladšího. Sám však o své práci jako o dokumentaristice nemluví. „Říkám tomu situační portrét, hraná esej nebo filmový deník, označení vybírám podle principu, podle kterého jsou filmy udělané,“ řekl ve Vizitce.
Portrét Joža Ráže Gogola točil deset let, stále totiž čekal, až nastane hudebníkův avizovaný odchod z hudební scény. Nedočkal se. Místo toho jako tečku za snímkem použil jiný moment – jaký, to se dozví návštěvníci festivalu dokumentárních snímků v Jihlavě, kde bude mít film Věčný Jožo premiéru.
Jsem výzkumník
Ve svých filmech chce Gogola zviditelňovat to, co před tím nebylo patrné, proto se považuje spíš za výzkumníka než za dokumentaristu. Ráž ho zaujal mimo jiné svou, jak říká, civilní metafyzikou. „Má přirozenou schopnost žití ve vesmíru s Bohem, k těmto kategoriím se vztahuje přesto, že není intelektuál, teolog ani filozof. Říká například, že si Bůh řeší svůj problém vůči lidem a že se mu to zatím nedaří, myslí si, že Bůh od nás taky trochu potřebuje pomoc, protože i on může být křehký a zranitelný. Anebo tvrdí, že neexistuje čas a že sám nikdy nezemře,“ vypočítává.
Gogolovou motivací bylo potkat se s tím, co je mu na osobě Ráže blízké (hlas a hudba), ale i cizí. „Je to film vznikajícího kritického přátelství, osciluje mezi přibližováním a vzdalováním. Myslím si, že je důležité vztahovat se ke kontextům, které jsou nám vzdálené, a film Věčný Jožo chápu jako pokus o sblížení těchto vzdálených kontextů.“
Pokus o pochopení světa mimo vlastní sociální bublinu je leitmotivem Gogolovy filmařské i dramaturgické tvorby a zasahuje také do jeho osobního života. Baví ho zkoumat různé hudební žánry a hranici humoru v nich, snaží se zůstávat věrný dětským a mládežnickým zážitkům. „Každý rok se například scházím s kamarády z ulice, kde jsem jako malý kluk vyrůstal. Po fotbale zajdeme do hospody, kde si povídáme, co nového se stalo. Pro mě je to důležité i proto, že je to sociálně různorodé.“
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Jan Gogola ml. mluví o natáčení dokumentu o skupině Katapult, o své dramaturgické práci na snímku Daliborek Víta Klusáka anebo o tom, co má rád na skupině Kabát a proč je dobré vyrůstat na panelovém sídlišti. Nehotový film Věčný Jožo je možné vidět také 6. září v rámci minifestivalu Živé kino Praha. Místo organizátoři tají do dne projekce, dozví se ho ti diváci, kteří potvrdí účast formou SMS.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
