Josef Štefan Kubín: Námluvy. Pomůže dohazovač sehnat mladému chalupníkovi nevěstu?

Josef Štefan Kubín se narodil 7. října roku 1864 v Jičíně otci kováři a matce, která pocházela ze zemědělské rodiny z Bělehradu. Roku 1884 odmaturoval v Jičíně na gymnáziu, téhož roku se stal studentem filozofické fakulty v Praze, kde studoval moderní filologii. Vysokou školu absolvoval v roce 1891 a stal se z něj středoškolský profesor. Své první působení v roli učitele si vyzkoušel v Kutné Hoře, tou dobou už vášnivě sbíral lidové písně, pohádky, pověsti a jiné příběhy.

Kubín byl rozeným sběratelem – téměř v každé publikaci, která se jeho životem nebo dílem nějak zabývá, najdeme spolehlivě jeden a týž Kubínův citát, vzpomínku na kamarádku z dětství, od které slyšel svou první lidovou písničku:

„Bylo mi asi osum let, dyž sem poprve slyšel lidovou písničku. Zpívalo ji děvče ze sousedství stejného věku, Emča Bartošová. Poslouchám, poslouchám udiven, a jako že mě to chytne do tenat. To byla jiná řeč než slyšeti všedně, nový svět představ, plný nevystihlého kouzla. Písnička mi vzrušila všechen cit, vzbudila ve mně neznámé dojmy. To děvče znalo eště asi pět šest jiných, všecky sem si na místě zapsal, a to byl můj první zpěvníček. Kochal sem se v něm nevýslovně, a odtud lidová píseň se stala mým dychtěním, sem jejím milencem dodnes.“

Josef Štefan Kubín ukončil své pedagogické působení v roce 1925. Vzhledem k jeho dlouhověkosti se však jednalo teprve o počátek intenzivní tvorby. V tomto období (do roku 1948) vznikla také jeho nejdůležitější díla – pentalogie Jivínské rapsodie, Zlatodol pohádek a další. Zemřel v Praze ve 101 letech. Byl pochován ve vyšehradském Slavíně. Jeho osobní fond je uložen v Památníku národního písemnictví.