Josef Matějka: Malý prorok
Povídka českého spisovatele a kritika líčí pocitový svět fyzicky i duševně postiženého jedince, který prochází peklem mezilidských vztahů. Jeho životní pouť se mění v symbolický obraz hledání smyslu bytí.
Josef Matějka (1879–1909) patří k dalším neprávem pozapomenutým postavám naší literatury. Tento představitel Dykovy generace se pokoušel hledat a nacházet východiska z krizových společenských jevů na přelomu 19. a 20. století v příklonu k ideám českého selství, čímž se stal předchůdcem ruralismu.
Opíral se přitom o myšlenky západního individualismu a východního altruismu, které se odrážejí v celém jeho předčasně uzavřeném díle, zahrnujícím širší románovou plochu Duše pramenů, sytou analýzu venkovského prostředí, drobné prozaické formy, ale i divadelní a literární eseje a menší prozaické útvary.
Ze shrnujícího souboru Malý prorok a jiná próza z pozůstalosti (1911) pochází drásavá portrétní studie stejnojmenného názvu Malý prorok.
Účinkuje: Pavel Novotný
Autor: Josef MatějkaPřipravili: Nella Mlsová a Jan DvořákRežie: Pavel Krejčí
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka