John Eliot Gardiner – osvícený dirigent, bachovský specialista, frustrovaný farmář
Se slavným dirigentem o humoru orchestrálních hráčů, o Martinů, Schumannovi a hlavně Johannu Sebastianu Bachovi. Připravil a uvádí Petr Kadlec.
Tato Akademie je věnována jednomu z pozoruhodných umělců současnosti – Johnu Eliotu Gardinerovi. Muži, který proslul hlavně jako průkopník historicky poučené interpretace. Založil tři světoznámé soubory: Monteverdi Choir (1964), English Baroque Soloists (1978) a Orchestre Révolutionnaire et Romantique (1989). Už nějaký čas ovšem Gardiner vstupuje – a vlastně pořád častěji – do světa klasických orchestrů. Spolupracuje tak třeba s Londýnským symfonickým orchestrem, amsterdamským Královským orchestrem Concertgebouw nebo s Českou filharmonií.
A právě při příležitosti pražského koncertu s posledně jmenovaným orchestrem v únoru 2010 s dirigentem (kterému v Akademii propůjčil český hlas Vojtěch Babka) hovořil Petr Kadlec. Řeč byla o české hudbě, České filharmonií a humoru jejích hráčů. O „misionářské práci“ na poli autentické interpretace. O vztahu k Francii a studiích u legendární hudební pedagožky Nadii Boulanger. O Bohuslavu Martinů nebo o Robertu Schumannovi a specifikách jeho instrumentace. A pochopitelně také o Johannu Sebastianu Bachovi.
Čtěte také
„Nevzpomínám si, že bych byl někdy ve svém životě bez Bacha. Byla to pro mě velká postava už v dětství. A slavný Haussmannův portrét Johanna Sebastiana visel na stěně u nás doma. Ten portrét patřil uprchlíkovi z Německa, který po příchodu do Anglie požádal mého otce, aby se o Bacha po dobu války staral. Já se narodil v roce 1943, takže jsem vyrůstal před Bachovýma očima, prakticky pod jeho dohledem…“
Související
-
Ženy v čele velkých orchestrů jsou jen otázkou času. Kojila jsem i při premiéře, říká dirigentka
Saša Michailidis se ptá dirigentky, hudební skladatelky a pedagožky Miriam Němcové a dirigentky, sbormistryně Anny Novotné-Peškové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
