„Co dobrý Čech, to Rakušan“ aneb O soutěži z roku 1916 na novou lidovou či vojenskou píseň
Pořad Akademie přibližuje událost, která se odehrála před 110 lety. V únoru roku 1916 se česká veřejnost dozvěděla o vypsání soutěže na novou prohabsburskou a monarchii loajální lidovou nebo vojenskou píseň. Organizace se ujala Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a posuzovatelskou roli přijaly dvě speciálně složené komise: hudební a literární.
Finanční odměna vypsaná neznámým dárcem se dočkala během krátké doby odezvy v podobě více než 160 různých příspěvků. Ty se dochovaly a jejich nejaktuálnější výzkum se propsal do Akademie nejen ve smyslu faktografie, ale i formou dvanácti premiérových hudebních ukázek.
Redaktor pořadu Zdeněk Havlíček do studia pozval badatelský tandem Vlasta Mádlová a Viktor Velek. Oba jsou spojeni s Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky, kde se archivní fond soutěže nachází. Poprvé díky nim uslyšíme nahrávky natočené vloni v ostravském studiu Českého rozhlasu. Interpretační trio tvoří klavírista Lukáš Michel a zpěváci Tomáš Kura a Pavel Divín. Těšit se můžete na řadu nevšedních soutěžních výkonů jak amatérské, tak i profesionální úrovně. Pozornost si jistě zaslouží to, jaký vliv měla účast v soutěži po roce 1918 na osudy některých přispěvatelů, např. Oskara Nedbala, jehož zhudebnění dostalo 1. cenu.
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.