Jiří Suchý

Manželé Sodomovi Na jejím počátku stálo duo manželů Sodomových - Františka, řečeného Viktora nebo též Ády, a Vlasty. Ze západního rozhlasového vysílání znali spoustu písniček, které si zpívali při kytaře v kuchyni pro sebe a na večírcích pro úzký okruh známých. Úzký okruh známých tvořili nejčastěji Viktorovi kolegové - výtvarníci z podniku Propagační tvorba. Nejeden mejdan se odehrál přímo v ateliéru a Sodomovi mívali úspěch. Zaměstnanci Propagační tvorby se také scházeli ve svém závodním klubu, který se nacházel v Praze na Národní třídě. Jmenoval se Reduta. Pro veřejnost byla tehdy Reduta uzavřena a Sodomovi tu začali cílevědoměji trénovat. Stačilo slyšet písničku třikrát v rádiu a už mohla být na repertoáru. Oblíbeným zpěvákem Viktora Sodomy ještě před nástupem Elvise Presleyho byl zejména Johnny Ray. Psal se teprve rok 1954 a jednomu ze synů Sodomových, který se měl později stát zpěvákem slavných Matadors, bylo devět let.

Jiří Suchý |foto: Jan Sklenář

Jiří Suchý a Propagační tvorba Do Propagační tvorby nastoupil také Jiří Suchý, teenager, ovlivněný gramodeskami Graeme Bella a jazzovými nahrávkami firmy Decca, které byly na našem trhu dostupné ještě v roce 1950. Krátce před vojnou objevil blues a zjistil, že se na ně dá dobře improvizovat a vymýšlet vlastní textové i hudební nápady: "Nesnesu ti modré z nebe, jak jsem ti to sliboval, nesnesu ti modré z nebe, jak jsem ti to sliboval, nemiluju já už tebe, tak jak jsem tě miloval". Dvanáctky s antimilostnými texty - v tom byl v kontextu swingového opěvování horoucího partnerství zárodek budoucí originality. Nejvíc klidu k nasáknutí americkou kulturou měl Jiří Suchý, paradoxně, na vojně, kterou trávil v letech 1952-54 ve Slaném. Důstojníci z operačního štábu si u něho objednávali zakreslování map, majíce sami problémy se "štábní kulturou". Mladý grafik ochotně pracoval i přesčasy a z kvalitního přijímače přitom nasával AFN Mnichov. Útvar měl družbu s ČSM v blízké Knovízi. Družba znamenala holky, hospodu a všelijakou zájmovou činnost. Pro různé družební a jiné podobné účely vznikala již během vojny řada Suchého příležitostných textů, většinou na melodie, známé z mnichovského vysílání. Z těchto "učednických let" přetrval jediný text, který později zpíval Akord club a ještě později jej na desku nazpívala Ljuba Hermanová: Potkala ryba papouška.

Jiří Suchý |foto: Jan Sklenář

Konečně kapela! Nápad rozšířit duo o další hudebníky na sebe nenechal dlouho čekat. Viktor Sodoma nejprve přizval kolegu Ladislava Dlouhého, který v Propagační tvorbě pracoval jako americký retušér a ve volných chvílích foukal harmoniku. Na kytaru sehnal nejprve staršího Josefa Suchánka a záhy ještě mladíka Frantu Šplíchala, aby se mohl sám věnovat s manželkou jenom zpěvu. Sodomovi zpívali anglicky, ale mnohdy bylo obtížné odposlechnout text z rádia zcela přesně. Někdy bylo snazší vymyslet text český než dotvořit anglický. Řadu českých textů napsal sám Viktor Sodoma, ale dělal to spíš z nouze. Na některých večírcích Propagační tvorby zazpíval s banjem něco ze svých vojenských "hříchů" i Jiří Suchý. Sodomovi se Suchého pokusy zalíbily a nabídl mu spolupráci: stovku za text. První zakázka - Letní den ("Ráno vítr stébla trávy loutnám pročeše...") - přinesla uznání a povzbuzení. Líbila se mnoha lidem. Pak následovalo Mám rád blues (Bye Bye Blues podle Les Paula) a další a další. Sodoma dodával nahrávky, ryté do fólií u pana Peřiny v AR studiu v Lucerně, nebo už na pásku - v polovině 50.let mu šéf přivezl z Ruska asi 80 kilový magnetofon Dněpr 5, - a Suchý textoval. První veřejné vystoupení měli na jam session, které organisoval v kavárně Hybernia Jan Hammer. To už byl rok 1956. Hammer během jejich produkce skočil k base a začal s kapelou brumlat. Všichni říkali "teď to bylo teprve ono, ta basa tam musí bejt". Nehrající textař Jiří Suchý nezaváhal, za 800 korun koupil basu a naučil se na ní tak, jak malá, rytmická, kytarová skupinka potřebovala. Zrodil se Akord club. Legendární amatérská skupina, od níž se odvíjí jak historie českého rock'n'rollu, tak historie divadel malých forem, především Semaforu.

Hodiny jdou pozpátku, muzikál v Divadle Semafor /Jitka Molavcová, Jiří Suchý |foto: Jan Chvátal

Popularita Akord club si hrál především pro sebe a pro své známé, ale těch známých bylo jaksi čím dál tím víc. Nejdřív pět, pak dvacet. Jednoho dne byla před Redutou fronta a hudebníci zvědavě koukali, proč. Ke svému úžasu zjistili, že na Akord club. V stejné budově jako Reduta byly ještě dva podniky - Bystrice a "nejvykřičenější podnik v Praze" Casino. Jejich vedoucí pan Kotula byl podnikavý člověk a vymohl, že se Reduta opět otevřela pro veřejnost. Vstupné činilo nejprve dvě koruny, potom pět. Nejvíc na tom prý vydělal vrátný, svalovec, který pouštěl dovnitř za dvacku. Akord club tu vystupoval pravidelně a hned v padesátém šestém absolvoval zájezd. Místem určení byly malé Lázně Bělohrad a honorářem za celovečerní koncert řízky. Aby Akord club napříště dostávat od pana Kotuly alespoň stovku za večer, potřeboval přehrávky. Zkoušky se tehdy dělaly v Hudební a artistické ústředně neboli HAÚ. Akord club sice neprošel, ale s panem Kotulou se stejně domluvili. Aparaturu si nechali udělat. Vážila asi 60 kilo. Přesouvat ji mezi bytem Sodomů a Redutou museli sami a byla to pěkná dřina. Léta 1957 a 1958 jsou obdobím rozkvětu kapely. Do Reduty chodili Miroslav Horníček, Jaroslav Jakoubek, Jana Brejchová... Akord club hostoval též v kavárně Vltava na Horníčkových Pondělcích s tetou. V Redutě se Jiří Suchý díky Horníčkovi seznámil s Jiřím Šlitrem, jedním ze zakladatelů Czechoslovak Dixieland Jazz Bandu. Pro Akord club vznikly jejich první společné písničky, například Píseň pro Hamleta nebo první, jednodušší verze Marnivé sestřenice. Jakoubek i Šlitr si občas zajamovali u piana. Šlitr se ke konci stal vpodstatě členem kapely (neplaceným). Ladislava Dlouhého mezitím vyměnil Vilém Rogl, který vedle hry na foukací harmoniku i zpíval. Do Reduty zavítali i zahraniční novináři: 11.května 1957 popisuje v britském časopise "Picture Post" Michael Alexander v článku Czechs pull up the Curtain i své dojmy z "nočního klubu Bystrica" a "klubu Akord", kde se konají dvakrát týdně rock'n'rollové večery. "George Suchy" je označen jako "Presley of Prague".

Repertoár Široký repertoárový jídelníček začíná swingovkami a jazzůvkami od Duke Ellingtona (C Jam Blues) nebo Harryho Jamese (Trumpet Blues), pokračuje populárními tanečními melodiemi, například z repertoáru zpěvačky LaVern Baker (Tweedle Dee, Tralala) nebo Doris Day (Whatever Will Be Will Be) a přes čerstvé western swingové, rockabilly či rock'n'rollové rytmy se pne až k první pokusům o vlastní tvorbu. Starší swing a aktuální rock'n'roll nebyly pociťovány v rozporu. Vždyť i západní rozhlasové stanice vysílaly tuhle hudbu dohromady a většina posluchačů se domnívala, že jde jen o novější vývoj jazzu a swingu. Jedním z prvních rock'n'rollů u Akord clubu byla Crudupovu píseň That's All Right, jinak též první Presleyovou nahrávka pro Sun (1954). Viktor Sodoma zpíval její text v originále. Jiří Suchý byl nejvíc ovlivněn Billem Haleym. Když slyšel poprvé Rock Around the Clock (1955), také vůbec netušil, že to je onen rock'n'roll, o němž se začíná mluvit a který je v tisku tolik skandalizován. Na proslulou hudbu Jimmy DeKnighta a Maxe Freedmana, kterou proslavil zejména film Blackboard Jungle (USA 1955), napsal Suchý pro Viktora Sodomu český text Tak jak plyne řeky proud:

Tak jak plyne řeky proud Tak jak mrak jen umí plout Jako smetí Roky letí Rok, rok, rok, rok Proč ten čas Často nás Do rozpaků uvádí Proč rok co rok se divíme Jak rok co rok se měníme Roky dlouhými kroky kráčej dál Proč ten čas Prosím vás Tohleto nám vyvádí Proč rok co rok se divíme Jak rok co rok se měníme Roky dlouhými kroky kráčej dál Až časem se potkáme Už se těžko poznáme Proč rok co rok se divíme Jak rok co rok se měníme Roky dlouhými kroky kráčej dál Z malého chlapečka Čas udělá dědečka Proč rok co rok se divíme Jak rok co rok se měníme Roky dlouhými kroky kráčej' dál

Rovněž Vlasta Sodomová zpívala sólový rock'n'roll se Suchého textem: Blackwellovu a Presleyho písničku Don't Be Cruel (1956) jako Co je to láska. Prakticky ve stejném roce jako originál (1957), se v repertoáru Sodomových objevila píseň manželů Bryantových Bye Bye Love napsaná pro Everly Brothers. Suchého text Někteří lidé nevěří však nechtěl utkvít Sodomovým v paměti a brzy píseň opustili. Ke stabilnějším kusům naopak patřily Ne ne ne (velký hit Perry Coma z roku 1957 Round and Round), Hluboká vráska ("naraž si bouřku..." od Fats Domina a Dave Bartholomewa), Plakala panna plakala (The Dipsy Doodle od Larry Clintona, skladba známá z mnoha podání a aranžmá, u Akord clubu podle Chicka Webba) nebo JZD boogie s textem na motiv z lidové písně Ach synku synku. Z několika písní ze zemědělskou tematikou vznikla celá "zemědělská série", do které patřil i Zdvořilý Woody. Woodyho zpíval Suchý. O několik let později písničku proslavil v televizním klipu Karel Gott s úplně stejným způsobem interpretace ("... Wooddy ddovedde...") V tvorbě amatérského Akord clubu leží základy poetiky a humoru pozdějšího Semaforu. Celá plejáda budoucích hitových úspěchů, spojených dnes se slávou Semaforu a profesionálních zpěváků, jako jsou Gott, Pilarová, Matuška, má své kořeny zde: Plakala panna plakala, Marnivá sestřenice ("Měla vlasy samou loknu..."), Takový je život ("Potkal potkan potkana..."), Mackie Messer ("Žralok zuby...") i písničky s vlastní hudbou: Zdvořilý Woody, Bílá myška, Malý blbý psíček, Kapradí, Potkal jsem jelena (Šlitr) nebo Samouk a Já žiju dál (Suchý).

Sound a styl Zvuk kapely určovaly svižný swingující rytmus dvou kytar, gibsonek, z nichž alespoň jedna měla vždy snímač, výrazně rytmizované melodie foukací harmoniky a přirozený, neškolený pěvecký projev přes mikrofon a reprobednu, v němž se často dva hlasy vzájemně nezávisle proplétaly. Rytmus kráčející basy jen někdy umocňovaly jednoduché bubínky nebo tleskání. Tenhle poloakustický sound a aktuální rytmické pojetí sjednocovaly výše popsaný široce různorodý repertoár. Pojetí některých písniček má pěkně bohatou historii. Například zmíněný Takový je život ("Potkal potkan potkana..."): Prazáklad písně lze spatřovat v tradicionálu, který hrával od roku 1927 americký country zpěvák a banjista Uncle Dave Macon jako Sail Away Ladies. Uprostřed písně zněl refrén "Don't you rock, dide-o". V roce 1956 se traditionalu zmocnil populární britský skifflový zpěvák Lonnie Donegan a udělal z ní velký hit. Svou úpravu zároveň provedla i další britská skupina Vipers Skiffle Group. Obě britské verze se jmenují Don't You Rock Me Daddy - O a obě se značně liší jak od verze Uncle Dave Macona, tak od sebe navzájem. Úprava Akord clubu je nejbližší verzi skupiny Vipers, ale také si uchovala svou odlišnost. Vychází ze základní refrénové zvolávky, kterou melodicky i rytmicky dotváří zcela po svém. Originál nepoznáte. Historie písně Takový je život nahrává ústřední myšlence portrétu skupiny Akord club. U nás se sice v 50.letech výraz skiffle vůbec nepoužíval a britské skifflové skupiny u nás nebyly známé, ale zvukový charakter Akord clubu a rytmické pojetí, které přibližovalo k rock'n'rollu i původně swingové skladby nebo písně amerického venkova, má s tvorbou britských skupin, které jsou pokládány za předchůdce britského beatu, skutečně hodně společného. Jsou to zejména rytmické kořeny, ležící v tradičním jazzu a dixielandu, hudební cítění poučené na blues a folkový zvuk určený akustickými kytarami, zesílenými vloženým elektrickým snímačem. Akord club tak můžeme pokládat za českou skifflovou skupinu v podobném smyslu, jako jsou britské kapely Lonnie Donegana, Vipers nebo Chas McDevitt & Nancy Whiskey.

Konec Akord clubu Těžko říct, jak by se kapela vyvíjela dál, jestli by nepřerostla ve vyhraněnou bigbeatovou skupinu a jestli by vůbec vznikl Semafor, nebýt rodinného konfliktu u Sodomů. Kapela se rozpadla díky vnitřním vztahům a jejich radikálním řešením. Nějakou dobu sice ještě pokračovala pod starým jménem bez Viktora Sodomy, pak vznikaly formace pro text-appealové pořady, obsazení se všelijak přeskupovalo, se Šlitrem nebo Jaromírem Vomáčkou u klavíru, Vladimírem Tomkem na kytaru, Zdeňkem Majerem u klarinetu, Waldemarem Matuškou na bonga, kytaru nebo basu... Šlitr mezitím dával dohromady vlastní orchestr, který také neměl dlouhé trvání.

Semafor, ale to už je další historie Suchý se Šlitrem nakonec ukončili éru svého amatérského muzicírování tím, že požádali o postavení kapely Ferdinanda Havlíka. 30. června 1958 se v Redutě konal poslední text-appeal a 9. prosince mělo v Divadle Na zábradlí premiéru Kdyby tisíc klarinetů. Ale to už je jiná historie. Jaká? Poslouchejte Český rozhlas 3 - stanici Vltava v sobotu 1. října od 19 hodin.