Jindřich Vybíral: Chtěl jsem do dějin českého umění vrátit ignorované osobnosti

2. leden 2019
Jindřich Vybíral

Historik umění Jindřich Vybíral na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové vede už více než dvanáct let Katedru teorie a dějin umění. Letos na podzim jej akademický senát zvolil rektorem.

Profesor Vybíral vzpomíná, že když před dvaadvaceti lety na pražskou UMPRUM jako pedagog nastoupil, nedalo se o spolupráci školy a průmyslu téměř mluvit. A přestože se podle něj situace především v poslední době hodně zlepšila, chce uvedenou spolupráci ještě více zintenzivnit, aby se poslání Vysoké školy uměleckoprůmyslové naplnilo. Škola by se podle nového rektora měla rozvíjet na „jednotě mozku, srdce a rukou“.

Mezi hlavní odborné zájmy Jindřicha Vybírala patří architektura 19. a první poloviny 20. století. V pořadu Vizitka vysvětluje, proč si vybral do nedávna dějinami architektury přehlíženou kapitolu: „Byl jsem vždycky trochu naštvaný, když jsem četl knihy o české architektuře a všímal jsem si, jak různí epigoni avantgardy jsou hodnoceni pozitivněji než mnohdy zajímavé osobnosti, které ovšem šly vlastní cestou.“ 

Charlotta Kotíková: Umění nikdy nebude tak populární, aby se o něj zajímali všichni lidé

Charlotta Kotíková

Historička umění a kurátorka Charlotta Kotíková od sedmdesátých let minulého století působí na mezinárodní výtvarné scéně. Byla například ředitelkou sbírek současného umění v Brooklynském muzeu v New Yorku nebo komisařkou americké expozice na benátském bienále..

Ve snaze mj. vrátit do dějin českého umění ignorované osobnosti publikoval celou řadu odborných knih. Mezi ty poslední patří rozsáhlá, téměř šestisetstránková monografie věnovaná architektu Leopoldu Bauerovi, který na počátku své kariéry patřil k protagonistům moderní architektury ve střední Evropě, aby následně svá avantgardní východiska opustil a přiklonil se k novému historismu. „Bauer zdůrazňoval, že architektura je umění a že se z ní nesmí vytratit poezie. A tento aspekt jeho tvorby mi byl velmi sympatický,“ říká ve Vizitce profesor Vybíral o architektovi, který byl označován za tvůrce prvního moderního domu v habsburské monarchii. Přesto i tohoto talentovaného architekta postihlo to, co celou řadu žáků slavného Otto Wagnera – naprostý nedostatek zakázek.

Rakouští kolegové stále hlásají, že Vídeň byla jedním z hlavních měst moderního umění. Tak tomu rozhodně nebylo. Kromě Otto Wagnera se tam nemohl uplatnit žádný druhý radikální architekt.

Velmi specifickou kapitolu vídeňské moderny tedy tvoří spolupráce Wagnerových žáků s klienty z nejrůznějších provincií habsburské monarchie. Jindřich Vybíral uvedenému tématu věnoval knihu Mladí mistři, kde popisuje, jak nejzajímavější žáci rakouského spoluzakladatele moderní evropské architektury získávali nejlepší zakázky na Moravě, ve Slezsku nebo v Čechách.