Charlotta Kotíková: Umění nikdy nebude tak populární, aby se o něj zajímali všichni lidé
Historička umění a kurátorka Charlotta Kotíková od sedmdesátých let minulého století působí na mezinárodní výtvarné scéně. Byla například ředitelkou sbírek současného umění v Brooklynském muzeu v New Yorku nebo komisařkou americké expozice na benátském bienále.
.
Pravnučka prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v České republice působí vedle dalších aktivit také jako členka správní rady Společnosti Jindřicha Chalupeckého. Na otázku, zda má osobnost tohoto předního českého teoretika a kritika výtvarného umění a literatury, esejisty a filozofa, který je spojován s konstruktivní kritikou, skrze niž spoluutvářel dějiny umění 20. století a jehož jméno Cena pro umělce do 35 let nese, v našem prostředí své pokračovatele, Charlotta Kotíková odpovídá: „Způsob myšlení Jindřicha Chalupeckého byl nadčasový. To vyžaduje vzdělanost nejenom v oboru výtvarného umění, ale také znalosti z filozofie, estetiky, sociopolitické… A Chalupecký byl skutečně schopen všechny tyto disciplíny propojit a takto pak přistupovat k uměleckému dílu. Myslím, že jsou tady lidé, kteří se tímto směrem pohybují a vidí umění v širších souvislostech než jen jako umělecké dílo.“
Jindřich Vybíral: Chtěl jsem do dějin českého umění vrátit ignorované osobnosti
Historik umění Jindřich Vybíral na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové vede už více než dvanáct let Katedru teorie a dějin umění. Letos na podzim jej akademický senát zvolil rektorem.
Na rodinu Charlotty Kotíkové byl v době nacistické okupace a pak i po komunistickém puči v roce 1948 vyvíjen soustavný tlak, proto se na počátku normalizace v roce 1970 rozhodla se svým mužem a tehdy maličkým prvorozeným synem opustit Československo a odejít do USA. Začínala v Buffalu v Albright-Knox Art Gallery, aby se později přesunula do New Yorku, kde se v Brooklynském muzeu postupně vypracovala až na ředitelku sbírek současného umění, které ze své pozice spoluvytvářela.
V osmdesátých letech to byla odpověď na situaci společnosti přímo v Brooklynu, kde spousta mladých umělců nacházela tenkrát ještě velice dostupná studia. Bylo velmi zajímavé za nimi chodit, vybírat umělce, kteří tam žili, a vystavovat je. Mnoho dnes známých autorů poprvé vystavovalo právě v Brooklynském muzeu.
Brooklynské muzeum tedy zrození tamní scény bezprostředně dokumentovalo. Ostatně talent teoretika současného umění spočívá právě v tom, že dokáže rozpoznat zajímavého umělce v době, kdy o jeho kvalitách ještě téměř nikdo neví. Podle Charlotty Kotíkové jsou k tomu potřeba dobré boty a touha neustále chodit po ateliérech, koukat se a přemýšlet, aby se kurátor nenechal svést tím, co je na povrchu. „Navštěvovat umělce v ateliérech je důležité. Je to riskantní práce, ale musíte mít odvahu v něco věřit,“ vysvětluje ve své Vizitce mezinárodně uznávaná historička umění.
Související
-
Divákům pomůžeme, důležitá je ale jejich otevřenost, říká ředitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého
Ještě jim nebylo 35 let, často se věnují multimediálním instalacím a snaží se komentovat svět, ve kterém žijí – to jsou umělci nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
