Charlotta Kotíková: Umění nikdy nebude tak populární, aby se o něj zajímali všichni lidé

Charlotta Kotíková|foto: Barbora Linková

Pravnučka prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v České republice působí vedle dalších aktivit také jako členka správní rady Společnosti Jindřicha Chalupeckého. Na otázku, zda má osobnost tohoto předního českého teoretika a kritika výtvarného umění a literatury, esejisty a filozofa, který je spojován s konstruktivní kritikou, skrze niž spoluutvářel dějiny umění 20. století a jehož jméno Cena pro umělce do 35 let nese, v našem prostředí své pokračovatele, Charlotta Kotíková odpovídá: „Způsob myšlení Jindřicha Chalupeckého byl nadčasový. To vyžaduje vzdělanost nejenom v oboru výtvarného umění, ale také znalosti z filozofie, estetiky, sociopolitické… A Chalupecký byl skutečně schopen všechny tyto disciplíny propojit a takto pak přistupovat k uměleckému dílu. Myslím, že jsou tady lidé, kteří se tímto směrem pohybují a vidí umění v širších souvislostech než jen jako umělecké dílo.“

Jindřich Vybíral: Chtěl jsem do dějin českého umění vrátit ignorované osobnosti

• Upravit
• Smazat

Historik umění Jindřich Vybíral na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové vede už více než dvanáct let Katedru teorie a dějin umění. Letos na podzim jej akademický senát zvolil rektorem.

Na rodinu Charlotty Kotíkové byl v době nacistické okupace a pak i po komunistickém puči v roce 1948 vyvíjen soustavný tlak, proto se na počátku normalizace v roce 1970 rozhodla se svým mužem a tehdy maličkým prvorozeným synem opustit Československo a odejít do USA. Začínala v Buffalu v Albright-Knox Art Gallery, aby se později přesunula do New Yorku, kde se v Brooklynském muzeu postupně vypracovala až na ředitelku sbírek současného umění, které ze své pozice spoluvytvářela.

V osmdesátých letech to byla odpověď na situaci společnosti přímo v Brooklynu, kde spousta mladých umělců nacházela tenkrát ještě velice dostupná studia. Bylo velmi zajímavé za nimi chodit, vybírat umělce, kteří tam žili, a vystavovat je. Mnoho dnes známých autorů poprvé vystavovalo právě v Brooklynském muzeu.

Brooklynské muzeum tedy zrození tamní scény bezprostředně dokumentovalo. Ostatně talent teoretika současného umění spočívá právě v tom, že dokáže rozpoznat zajímavého umělce v době, kdy o jeho kvalitách ještě téměř nikdo neví. Podle Charlotty Kotíkové jsou k tomu potřeba dobré boty a touha neustále chodit po ateliérech, koukat se a přemýšlet, aby se kurátor nenechal svést tím, co je na povrchu. „Navštěvovat umělce v ateliérech je důležité. Je to riskantní práce, ale musíte mít odvahu v něco věřit,“ vysvětluje ve své Vizitce mezinárodně uznávaná historička umění.