Jezdci v topolech. Obrazy ze života Kamila Bednáře

Před padesáti lety zemřel básník, překladatel a editor Kamil Bednář. Do literatury vstupoval na přelomu 30. a 40. let jako básník ortenovské generace a také jako redaktor v Melantrichu a u Václava Petra. Debutoval roku 1937, za okupace a po válce vydal množství básnických sbírek – například Milenka modř, Kamenný pláč či Hladiny tůní. Jeho život i dílo byly poznamenány smrtí Jiřího Ortena, se kterým se přátelil.

Po několikaleté přestávce v padesátých letech opět – až do smrti – publikoval četné básnické knihy pro dospělé i děti. V 60. letech vydává také esejistický soubor Střepiny, o které jsem se pořezal věnovaný samotné básnické tvorbě.

Jako překladatel se zapsal především svými převody Robinsona Jefferse, podílel se ale také na překladech Dostojevského, Melvilla či starší české literatury vč. Rukopisů.

Předkládané pásmo představuje především ranou Bednářovu lyriku, neopomíjí ale ani jeho překlady a úvahy a cituje také reflexe dalších autorů.