Jednou z obětí střelby na FF UK byla muzikoložka a odbornice na hudbu středověku Lenka Hlávková. Připomínáme si ji pořadem Vizitka

29. říjen 2021, aktualizováno

Vizitka

„Chceme-li pochopit hudbu jako součást dobové reality, musíme porozumět historickým souvislostem.“ Jasným muzikologickým pravidlem se řídila i Lenka Hlávková z Ústavu hudební vědy pražské Filozofické fakulty, jejímž zájmem byl vztah hudby a společnosti před rokem 1600. Paní Hlávková byla 21. 12. 2023 jednou z obětí střelce na FF UK.

O existenci oboru hudební věda se Lenka Hlávková dozvěděla na táboře hudební mládeže, kam ji dovedl její zájem o klasickou hudbu. Účastníci tábora hudbu sami provozovali a někteří dokonce studovali hudebně zaměřený obor. Program zahrnoval setkání se zajímavými osobnostmi z hudebního světa, koncerty, promítání operních záznamů nebo hudebních filmů, a to vše nadchlo i mladou Lenku. Kvůli přijímacím zkouškám se začala učit hrát na klavír, četla odbornou literaturu a poslouchala nahrávky. Ke středověké a raně novověké hudbě ji to vždycky intuitivně táhlo, a když ji pak mezinárodně uznávaný muzikolog a odborník na starou hudbu Jaromír Černý pozval k sobě do semináře, o jejím odborném směřování bylo jasno.

Klávesy, bubínky, píšťaly

Lenka Hlávková se věnovala vztahu hudby a kultury před rokem 1600, polyfonní písni a v současné době se spolu s kolegy pokouší nově nahlédnout hudbu a její kontext v době husitské a pohusitské. Ve Vizitce o tom mluvila podrobněji, stejně jako o projektu Septem Dies, v rámci kterého spolu s muzikology Janem Ciglbauerem, Davidem Ebenem a jeho souborem Schola Gregoriana Pragensis zrekonstruovali, jak zněla hudba na pražské univerzitě zhruba v prvním století po jejím založení.

Schola Gregoriana Pragensis|foto:Luděk Peřina, MAFRA / Profimedia

„Studenti měli podobné starosti jako my. Během studií bydleli v kolejích, kde s ostatními žili ve společenství podle daných pravidel. Večer, když se zavřela brána, nesměli vycházet, a pokud to někdo porušil, dostal trest. Večer také mívali něco jako volný čas, během něhož si zkoušeli disputace a také se mohli věnovat hudbě, a to nejen té liturgické. Měli povoleno používat pouze tiché klávesové nástroje, takže žádné píšťalky nebo bubínky,“ vypočítávala Lenka Hlávková. I proto její tým oslovil špičkovou interpretku staré hudby Corinu Marti, která svou hrou na clavisimbalum postavené podle dobového vyobrazení přidala nahrávce kýžený zvuk „stříbrných zvonků“.

autor: Hana Slívová