Velebí má duše Pána − Magnificat v evropské hudbě 14. a 15. století

V adventu žili naši předkové především očekáváním Vykupitele, tedy duchovní přípravou na vánoční svátky. Byla to doba půstu, nekonaly se taneční zábavy ani svatby. Snad každý, kdo mohl, spěchal v tu dobu v časném mrazivém jitru do kostela, kde byla každodenně sloužena mše k poctě Panny Marie - roráty, nazvaná tak podle úvodního latinského zpěvu „Rorate coeli de super - Rosu dejte nebesa shůry.“

My se v adventní Duchovní hudbě budeme postavě Panny Marie také věnovat – konkrétně slavnému mariánskému chvalozpěvu Magnificat, jehož slova Maria vyřkla při návštěvě u sv. Alžběty před narozením Ježíše Krista a který v Bibli začíná takto: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.“

Evangelijní chvalozpěv zhudebnilo nespočet skladatelů napříč staletími. Lenka Hlávková se zaměřila na možná méně známá zhudebnění, na díla pozdně středověká a raně renesanční; chybět nebude Magnificat Guillauma Dufay nebo Josquina Desprez.