Je zdravé trochu hřešit?

Žádná rakvička se šlehačkou nebo překročit rychlost v obci o tři kilometry, protože se tak přece dostanu za hodinu o tři kilometry dál. Tedy v průměru, jinak se dostanu tam, co vždycky a ve stejném čase.

Narazil jsem na článek, kde se autor ptá, jestli není správné přece jen trochu hřešit. Protože jsem měl domněle důležitější věci na práci, nečetl jsem to a od autority se tak nedověděl nic. Na druhou stranu je to podnět k přemýšlení. Musíme být opravdu tak ctnostní a je to k prospěchu věci?

Základní otázka je, jestli máme dělat věci správně. Už z hlediska jazyka tušíme, že jediná možná odpověď zní, že samozřejmě musíme, protože proč bychom měli věci dělat nesprávně. To by nedávalo žádný smysl.

Jenomže skoro všechno na světě je otázkou míry. Máme například mluvit pravdu. Známe to už z pohádek, když se žene netvor a ptá se nahluchlé stařenky: „Osobo, nešly tudy děti?“ Jak se někdo takhle zeptá, je jasné, že ho normální člověk pošle na druhou stranu.

Stejně jako ve zlém snu, když vám do domu vtrhne gestapo a ptá se: Máte tady v tom sklepě schované partyzány?“ Skutečně hloupá otázka, slušný člověk takovou nikdy neklade, aby druhé nedostal do úzkých.

Stejně tak, máme pít víno? Měl Karel IV: plenit za mladých let města? Máme dětem kazit náladu a zakázat jim počítače a sladkosti?

Tím posledním měřítkem je nakonec úmysl. Může existovat nekonečné množství lidských činností. Jen u některých se shodneme, že se nikdy nedělají, třeba že není správné týrat vdovy a sirotky a neplatit lidem za práci.

Jindy je to ale jen za na nás. Takhle by nám to možná sám Ježíš řekl. Neřešte šlehačku a výmluvy v práci. Zabývejte se tím, proč věci děláte a jestli je to dobře pro vás a druhé. Složité věci jsou někdy jednoduché.