„Je třeba utáhnout prostor.“ Proporce Trojského zámku měří Jiří Příhoda svými monumentálními objekty
Výstava nazvaná prostě „Sochy“ představuje objekty, stavby a architektonické návrhy letošního padesátníka, sochaře Jiřího Příhody, který dnes působí v Praze a ve Spojených státech amerických. Retrospektivní výstavou jeho díla pokračuje v Trojském zámku v Praze série sochařských projektů Galerie hlavního města Prahy.
Monumentální objekty Jiřího Příhody se rozhodně v prostoru neztratí. Nádvoří a prázdné sály Trojského zámku se tak zdají vcelku příhodné, neboť blízkost architektury a sochy zde rezonuje porozuměním. „Jeho monumentální práce navíc často využívají nové technologie a materiály, které autor přebírá z průmyslové výroby. Výchozí tvary a funkce jeho objektů pak spoluvytváří futuristickou atmosféru,“ čteme v anonci na webu Trojského zámku.
Na charakter tvorby Jiřího Příhody se Karel Oujezdský zeptal kurátorky výstavy, historičky umění Magdaleny Juříkové, ředitelky Galerie hlavního města Prahy.
„Je to obdivuhodné dílo, co tu stvořil,“ říká Magdalena Juříková, kurátorka výstavy a ředitelka Galerie hlavního města Prahy, když charakterizuje Jiřího Příhodu jako dynamickou osobnost: „Protože on se opravdu zmocnil toho prostoru Trojského zámku jednak s neobyčejnou invencí, když transformoval řadu věcí konkrétně pro tento prostor, pojal to velice komplexně a vložil do toho spoustu energie.“
Nejposlouchanější
-
Jaroslav Achab Haidler: Král řezník. Starý pesachový příběh z revolučního roku 1848 v Alsasku
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
-
Marie Urbanová − Stanislav Tišer: Já byl frajer kluk. Divoký život romského boxera a veksláka
-
Léon Bloy: Chudá žena. Nezapomenutelnou a vznešenou dceru bídy čte Jan Kanyza
