Jdi na venkov! Výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800–1960

Jaroslav Hrabec, Plakát Strážnice 1950. Sjezd JZD a patronátních závodů našeho kraje, 23.–25. 6. Slavnosti lidového tance a zpěvu, Národní ústav lidové kultury, Strážnice
Jaroslav Hrabec, Plakát Strážnice 1950. Sjezd JZD a patronátních závodů našeho kraje, 23.–25. 6. Slavnosti lidového tance a zpěvu, Národní ústav lidové kultury, Strážnice

Co všechno si můžeme představit pod pojmem lidová kultura? A jak ji vnímáme dnes, ve věku globalizace a zároveň v době znovu sílících nacionalistických proudů?

Je zřejmé, že lidová kultura přestala být nedotknutelnou pokladnicí, za kterou ji považovaly minulé epochy. Alespoň tak o ní uvažují autoři výzkumného projektu, jemuž se v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky věnují jeho ředitel Tomáš Winter a Pavla Machalíková. Výsledky svého bádání představují na výstavě Jdi na venkov! Výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800–1960, kterou pro Západočeskou galerii v Plzni připravili společně s historikem umění Milanem Pechem z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Joža Uprka, Boží tělo ve Velké, 1912, Západočeská galerie v Plzni

Výstava vůbec poprvé kriticky sleduje vztah lidové kultury k výtvarnému umění v českých zemích od počátku devatenáctého až do poloviny dvacátého století. Důraz klade na kulturu venkovského lidu, která v českém umění sehrála mnohem zásadnější roli než kultura městského prostředí.

Josef Mánes, Marina, 1852, Národní galerie v Praze

„Od poloviny devatenáctého století se lidové umění stávalo takřka oficiálním a univerzálním projekčním plátnem. Jednotlivci, ale i skupiny, instituce a stát na něj promítali své politické, společenské a kulturní ideály. Prostřednictvím nejrůznějších manipulací bylo využíváno, či přímo zneužíváno k různým účelům. S lidovým uměním bylo zhusta zacházeno jako s konstruktem ve službách nacionalistické obrany budovaného národního společenství,“ vysvětluje historik umění Tomáš Winter.

A nejinak tomu bylo i po únoru 1948, kdy komunistický politický systém v Československu zneužíval folklor ke své vlastní legitimizaci v masovém měřítku. Jako jeden z nejmarkantnějších příkladů autoři výzkumného projektu uvádějí asi nejznámější festival Slavnosti lidových písní a tanců ve Strážnici.

Pavel Janák, Krematorium v Pardubicích, 1922–1923, reprodukce Styl IV (IX), 1923–1924

Západočeská galerie v Plzni: "Jdi na venkov! Výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800–1960" 

Výstavní síň Masné krámy: 1. 3. 2019 - 12. 5. 2019