Jde něco změnit?

V hlubokém lese, který obklopoval klášter, stála malá chaloupka, kam čas od času přicházel jako poustevník rabín z blízkého města. Staří řeholníci vždy věděli, kdy tam rabín je. Jednou se opat rozhodl navštívit tohoto poustevníka a zeptat se ho, co by on radil pro záchranu jejich řádu. Rabín přivítal opata v poustevně. Když mu opat vyjevil cíl své návštěvy, rabín mu projevil soustrast. "Já vím," nakonec řekl, "lidé opustili duchovní hodnoty. Podobné je to i v mém městě. Lidé lžou, hrabou, a když už přijdou do synagogy, tak jen proto, abych jim požehnal jejich nekalé skutky."

Strávili čas spolu v četbě Písma. A když se chtěl opat rozloučit, zeptal se ještě jednou rabína: "Opravdu bys nám nic neporadil, co by nás zachránilo?" "Bohužel, lituji," odpověděl rabín, "nemohu ti nic poradit. Jediné, co ti mohu říci, že jeden z vás je Mesiáš."

Když se opat vrátil domů, mniši se ho ptali: "Co ti poradil?" "Něco podivného: Že jeden z nás je Mesiáš. Nechápu, co tím chtěl říci." V následujících dnech, týdnech a měsících staří mniši přemýšleli o rabínových slovech. Jeden z nás je Mesiáš? Myslel tím opravdu nás v klášteře? Je-li to pravda, kdo to může být?

Myslíš, že by to mohl být opat? Možná, je to představený. Vede nás už desetiletí. Kdo ví, možná myslel na bratra Tomáše. Každý ví, že je to světec. Určitě neměl na mysli bratra Jana. S ním máme časté konflikty. Ale jak ho známe, vždy obhajuje lidi a pokaždé má pravdu. Možná rabín myslel na něho. Ale zaručeně nemyslel na bratra Filipa. Ten je tak pasivní, jako by vůbec neexistoval. Ale má zajímavý dar. Jakoby zázrakem je přítomen, kde ho potřebuješ. Možná, že Filip je Mesiáš. Určitě však nemyslel rabín na mě. Já jsem jen obyčejný člověk. Ale kdo ví? Že bych byl Mesiáš? Já přece neznamenám nic. Anebo že by přece jen?

Když takto začali uvažovat, začali být mniši k sobě navzájem uctiví. Předpokládali, že ten druhý spolubratr by mohl být zachráncem. I sami sebe si začali více vážit.

Když se v klášteře zastavili náhodní poutníci, zastavili se v kostele a cítili zvláštní respekt, který vyzařoval ze stěn kláštera, kostela a z mnichů samotných. Jakoby to prozařovalo celé okolí. Bylo v tom něco přitažlivého a podmaňujícího. Ani nevěděli proč, ale lidé začali klášter více navštěvovat. Vodili sem přátele. Mladí, kteří stále častěji klášter navštěvovali, hovořili se starými mnichy. Po čase se k nim zatoužili připojit.

Myslím, že Mesiáš by mohl být i ve vaší rodině. Ještě stále nevěříte? Zkuste o tom přemýšlet alespoň v adventu.