Jazzová myš o dobrém jídle a pití

Stačí, když zadáte na Google: jazz and food. Vyskočí na vás řada festivalů s touto tématikou pořádaných především v USA. A na obrázcích lákajících k jejich návštěvě hrají prim klobásky, hot dogy a další dobroty, které si tam můžete dát. A samozřejmě i dobré pivo z lokálních pivovarů. Když si k tomu přidáme dobrý jazz, řekneme si, proč ne?

Téma jídla se objevuje už v raných blues. Langston Hughes v Blues večerního vzduchu říká:Dneska k snídanižvýkal jsem ranní vzduch.Dneska k snídanižvýkal ranní vzduch.Ale večerního vzduchu k večeřije zas jako much.

V básni Demokracie zas:Mám už těchhle řečí dost:Však se jednou dočkáme.Všechno spraví budoucnost.Nechci svobodu, až budu v hrobě spát.Pecny zítřků nenasytí dnešní hlad.(L. Hughes: Černoch si zpívá blues, přeložil Jiří Valja)

Podobně tomu je i u nás, vzpomeňme baladu-blues Voskovce a Wericha Strejček hlad ze hry Rub a líc. V ní se nezaměstnaný muž svěřuje, že jí jen ze smetí a končí refrénem:Kdo to tu dupe, kdo to tu chodí,kdo mě to nenechá spát?Ať jde svou cestou, ať mě nebudí,za mnou chodí strejček Hlad.Filmovou verzi balady si můžete poslechnout na webu.

A linie se táhne dál přes Kainarovo Bombardovací blues:A ani pánubohu chlup jsem neodpustil...A proto jsem vyměnil pár lahví samohonkyZa kus černé kýty z pohřebního koněTu kýtu za harfuA harfu za svůj pláč...(J. Kainar: Básně a blues)Bombardovací blues nazpíval Jiří Suchý s orchestrem Gustava Broma a vyšlo např. na kompilačním LP Obelisk (1977). Najděte a poslechněte si ho na síti.

Ovšem, že jídlo je také spojeno s rozkoší. Ray Charles zpívá na svém albu Genius Loves Company duet s Jamesem Taylorem Sweet Potato Pie:Bože, je mi dnes krásněChodím si po devátým obláčkuJsem v nebiA konečně jsem šťastnýJsem šťastný klukA řeknu vám pročJe to díky mémuSladkému bramborovému koláčiJsem člověk, kterého moc milujeA proto opustila zálivJe to má malá žhavá holkaO mnoho žhavější než paprička jalapeňo

Můj překlad nemůže zachytit ten roztomilý výraz pro onu vášnivku: little girlpeo, přičemž jalapeo je výraz označující nejpopulárnější ostrou papričku na americkém kontinentu, mexickou papričku jalapeňo. Pokud si chcete svůj Sweet Potato Pie - tradiční americký koláč z batátů upéct také, stačí vám k tomu 300 gr. batátů, 100 gr. ořechů, trochu rozinek, 300 gr. polohrubé mouky, půl sáčku prášku do pečiva, sůl, 2 lžičky skořice, 4 vejce a 150 gr. moučkového cukru, 120 ml. oleje. Mouku smíchejte se solí a skořicí, nastrouhejte na jemno batáty, zalijte je citronovou šťávou a citronovou kůrou, přidejte rozinky. Našlehejte vejce s cukrem do pěny, přilejte olej a opatrně přidejte batáty smíchané s moukou. Pečeme dozlatova na plechu nebo vymaštěné formě. Samozřejmě, pokud máte rádi sladké v kombinaci s ostrým, zkuste přidat i trochu té pálivé vášnivé papričky.

Časy se mění, a tak dnešní jazzmani už nepíšou skladby o hladu. Současné skladby, které v pořadu uslyšíte, jsou spíš o laskominkách a hodování. Rudolf Dašek hrával rád své Fašanky, kdo by neměl rád masopust? Zbigniew Namysłowski složil skladbu Winobranie. Nuselský umělecký soubor měl na repertoáru Miňonky a Pražský Big Band Milana Svobody zase hrával při finále svůj majstrštyk Švestkový kompot. Ten jsem pro vás stáhl přímo ze starého LP Reminiscence. O tom, že jídlo může být i zdrojem veselých vzpomínek vás přesvědčí britský kapelník Django Bates v humorném kousku Queen of Puddings (Královna pudinků). Ostatně, jeho životopis si také najděte na síti, myslím, že něco tak bláznivého jste dlouho nečetli.A ještě něco: zavítáme i do kuchyně zpěvačky Shirley Horn. Jestli uměla vařit, na ni práskne sám Joe Henderson.

Pokud vám to ještě nestačí, zkuste si vzpomenout na jazzovky o jídle a pití, které znáte vy. Pište mi na mail: paveldostal010@gmail.com.Váš Pavel Dostál – autor pořadu