Jazzissimo – Nešeptejte, teď hraje Keith Jarrett 2/3
Převážná část záznamů koncertů Keithe Jarretta byla natočena v Japonsku. Panuje tam jeho kult a nikdo mu na pódiu nezasvítí do očí.
Jarrett v Japonsku nahrál komplet deseti LP desek; Karel Velebný to pak komentoval slovy: „Kdyby to sestříhal do dvou hodin, lezli bychom po čtyřech! Zřejmě nás nechce ponižovat, proto svoje improvizace trochu rozředil“.
Tradiční japonské hudbě chybí oproti evropské, ale i americké, dva tóny; je to takzvaná pentatonika. Soundtracky klasických japonských filmů, obsahují zpravidla evropskou hudbu. Japonci neskonale obdivují evropskou klasiku, ale i kvalitní světový pop a rock. Většinu návštěvníků amerických jazzklubů tvoří od osmdesátých let minulého století Japonci a po zavedení technologie CD v roce 1982, Japonci postupně vykoupili licenci na kompletní katalog americké společnosti Blue Note. Moderní jazz je hudba hudebníků a jazzofilů (sběratelů). Někdejší kapitální gramofonovou společnost Columbia dnes vlastní koncern Sony. Nahrávku z Tokia našeho pořadu vydal mnichovský label ECM, Jarrettova dvorní společnost. Jazzové everegreeny, neboli standardy, ohnisko Jarrettova tria přetavuje v nekonečný hudební svátek. Po praxi v kvartetu Charlese Lloyda a ve skupině Milese Davise, sám založil dvě odlišná kvarteta a prosadil se jako koncertní sólista. Souběžne s úctou interpretoval skladby J. S. Bcha, W. A. Mozarta, Händela a Šostakoviče. Nad harmonickou sítí létá Jarrett jako jazzový jestřáb; kontrabasista Peacock vyniká melodickou mužností, DeJohnette přímo zlatnicky tepe stříbro svých činelů. To vše se zde děje v nevýslovném přesahování. Jazzu, klasiky, něčeho, co tady ještě nezaznělo.
Trestí Jarrettovy hudby je podle mého názoru projekt Standards, zúročující Jarrettův hluboký romantismus. Subtilní, fyzicky mimořádně disponovaný Jarrett hraje s ohromným nasazením a vládne jedinečným zvukem. Jarrettova virtuozita je podřízena vnitřnímu hlasu, který se někdy proti prstům bezděčně, s předstihem zlomku vteřiny navenek ozve. Podstatná je přitom schopnost všech tří osobností naslouchat jeden druhému, spontánně reagovat na vznikající podněty. Karel Velebný tomuto způsobu, v němž jsou hudebníci propojeni neviditelným lanem, říkával kompaktáta. Byla to pro něho idealistická vize, k níž léta letoucí vedl své žáky. Keith Jarrett, Gary Peacock a Jack DeJohnette takovou představu naplňují.
Keith Jarrett, Jan Garbarek, Palle Danielsson a Jon Christensen v Německu v roce 1974:Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Povídky z edice Život kolem nás. Prózy Mandlera, Dvořáka, Holuba, Pekárka, Trefulky a Mináče
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka