Jaroslav Kříženecký – vědec a učitel, který odmítl lhát

Na brněnském domě, kde žil i pracoval Jaroslav Kříženecký, byla v roce 55. výročí jeho úmrtí odhalena pamětní deska. Připomíná osobnost vědce, pedagoga a popularizátora vědy, a sama je uměleckým dílem. Hraje si s motivem šroubovice DNA a taky se světlem a stíny, které se během dne mění.

Ostatně život doc. ing. dr. Jaroslava Kříženeckého, DrSc. byl taky plný světla a stínů. O profesuru ho připravil komunistický převrat v roce 1948, stejně jako o slibně se rozvíjející vědeckou a učitelskou kariéru. Genetika, kterou se zabýval, byla vyhlášena buržoazní pavědou, ovšem pan Kříženecký na to nepřistoupil. Nadále hájil vědeckou pravdu a smysl genetického bádání, takže byl dokonce ve vykonstruovaném procesu odsouzen a na necelé dva roky (za rozvracení republiky!) uvězněn. Nebyla to ovšem jeho první zkušenost s kriminálem. Seděl už za války za protiněmecký odboj. Morální kvality, které zastával, ho stály svobodu a perzekuce spolu s vězněním se projevily i na jeho zdraví.

Nemožnost pracovat podle potřeb, vlastních představ, vědomí a svědomí se navíc samozřejmě projevila i na psychice. Z totality i křivení vědy bylo doc. Kříženeckému logicky smutno. Své výzkumy přitom vždycky cílil do praxe, jeho osudovými pracovišti byly mimo jiné Mendelova universita v Brně, tehdy Vysoká škola zemědělská, a brněnský Zemský výzkumný ústavu zootechnický.

S myšlenkou na pamětní desku přišel Kříženeckého syn, spisovatel Jaroslav Kříženecký jr. Trvalo to dlouho, mimo jiné proto, že souhlas s umístěním desky museli vyjádřit všichni obyvatelé domu. Nakonec ale všechno klaplo, přišla i dotace od města Brna, a sochař Jiří Sobotka mohl začít tvořit. Tedy – tvořilo víc autorů, na desku bylo vypsáno výběrové řízení, ale Sobotka vyhrál. Jeho návrh je výrazný, moderní, originální, a přitom velmi uctivý k osobnosti Jaroslava Kříženeckého.

Na domě je deska umístěna tak, aby se podobizna dívala do oken své někdejší pracovny. Ona to vlastně není deska v pravém slova smyslu, ale umělecké dílo: „Jde o šroubovici s nápisem a načrtnutý Kříženeckého portrét. V průběhu práce mě pak napadlo pracovat se stínem, a navodit tak dramatický efekt. Sluneční svit v průběhu dne putuje a světlo se mění. Perforovaný text se tak zmnožuje, vytváří stíny, a mění se i tvář Jaroslava Kříženeckého,“ vysvětluje své tvůrčí postupy a cíle Jiří Sobotka.

„Mám pocit, jako by se táta díval na mě,“ dodává Kříženecký junior, který je dnes v pracovně svého otce pánem. Tady vznikají jeho knihy a konečná podoba fotografií. „Doufám, že jestli se na mě táta dívá, je spokojen,“ dodává Jaroslav Kříženecký mladší.