Jan Zábrana: Psovod Gerža. Jak se z člověka stává stvůra

Básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana (1931–1984) je autorem mimořádného překladatelského díla, napsal několik vynikajících básnických sbírek a řadu povídek. Většina jeho autorského díla mohla tiskem vyjít až po roce 1989.

Povídka Psovod Gerža je z autorových krátkých próz rozsahem nejdelší a patří také mezi jeho práce nejucelenější. Autor v ní vycházel z toho, co dokonale znal – v povídce poznáváme realistické záznamy dění a situací, přesně odposlechnuté dialogy z prostředí smíchovské Vagónky Tatra (bývalé Ringhofferovy továrny) na počátku padesátých let. Vypravěčem je sám autor, dějem procházejí jeho přátelé a spolupracovníci v továrně, z nichž posléze vyvstane portrét jednoho z mnoha lidí, kteří se rozhodli šikovně využít příležitosti a v nových poměrech nejen lhostejně a nekonfliktně proplouvat, ale naprosto nemorálním způsobem z nich přímo těžit. Zároveň je to existence trochu záhadná, mladík před vojnou, který cvičí svého psa, aby si zajistil pohodlnou službu. Události se však vyvíjejí zcela jinak, než si hlavní aktér příběhu představoval...

Pýcha předchází pád? Ano, Zábranův text by se dal číst i jako verze tohoto podobenství. Ale – jak uvádí Jiří Trávníček v doslovu posmrtně vydané povídky (nakl. Kodudek, 2010) – její síla je jinde: v charakterizaci, v líčení prostředí a v tom, jak nám dává pochopit, jak se z člověka stává stvůra. To vše bez hodnocení, bez intervence vypravěče (ten zde funguje jen víceméně čistě technicky: jako svědek, zaznamenatel). Žádná psychologizace, žádné dušezpytné niternosti. Vše je pořízeno zvnějšku: pozorováním a hlavně – nasloucháním.