Jan Stefani: Cud mniemany, czyli Krakowiacy i Górale /Krakované a horalé aneb Domnělý zázrak/

(…) Opera se týká se soupeření venkovanů, to jsou ti Górale, s lidmi z města, což jsou ti Krakowiacy. Opera ve vyznění opěvuje nadčasové hodnoty a ctnosti, pravdu a vzájemný respekt, osvícenské ideály, ale je samozřejmě pojednána v rovině humorné nadsázky. Prostý příběh s odmítnutým nápadníkem, v němž nakonec klíčovou propojující roli hraje Bardos, student z Krakova, doprovází touha spojit, sjednotit národ. V dobových nadějích na samostatný polský stát je zcela logická a pochopitelná. (…) Úkolu – z hlediska toho, jak je dílo Polákům milé, úkolu citlivého – se Václav Luks zhostil na nahrávce se zdarem. Včetně polštiny, ke které samozřejmě sólisté měli jazykového kouče. Prostému námětu, který by se dal interpretovat určitě i banálně, věnoval dirigent naprosto poctivě a opravdově hranou, nezlehčovanou hudbou vedle humoru také citlivost a šarm, lehkost a virtuozitu, melodičnost, mozartovskou oduševnělost, ale na potřebných místech také zřetelný, charakterizační folklórní podtext a akcent. Zvolil příjemně svěží odlehčená tempa, vyhnul se nebezpečí sentimentality, dal k dispozici čistou hudbu, dokonale zahranou a zazpívanou. V kombinaci s mluvenými pasážemi jde ve sledu nedlouhých árií, ansámblů a sborů o zachycení tradic, o neodolatelný, úsměvný, nenáročný klenot. (…) Osvěžující duch polského dílka je při poslechu radostí. (…)

Nahrávku vydal Narodowy Instytut Fryderyka Chopina.