Jan Neruda: Přivedla žebráka na mizinu. Z Malostranských povídek čte Zdeněk Štěpánek

Celistvost obrazu života v Praze na Malé Straně ve čtyřicátých a padesátých letech 19. století, zachycená ve vrcholném prozaickém díle Povídky malostranské žurnalisty, prozaika a básníka Jana Nerudy, není dána jednotným dějem či dějovou zápletkou, ale vytváří se z tříště pozorování, situací, postav, lidských osudů.

„Napětí mezi idyličností starosvětských zákoutí a malostí životních obzorů, věznících člověka ve spleti předsudků a konvencí, otevřelo cestu k moderní povídce, problematizující důvěru realistů v jednoznačnost poznávané skutečnosti,“ píše se v Lexikonu české literatury.

Kontrast mezi vnějším dojmem a drsnou realitou podtrhuje autor svou polohou vypravěče jako důvěrného znalce prostředí a svědka událostí, o nichž vypráví poklidným, nevzrušivým způsobem. Stěžejní roli v povídkách hrají nedorozumění, pomluvy a fámy, jejich ústředním tématem je deziluze. Neruda se nenechává spoutat ani soudobou morálkou, ani dobovými žánrovými konvencemi, vypravěč jeho povídek se volně pohybuje v polohách glosátora, zapisovatele, hlavní či vedlejší postavy, komentátora skromného děje, v němž se vyjevují charaktery malostranských obyvatel.