James Joyce: Odysseus. Velkolepá parafráze antického mýtu v románu irského prozaika

Irský romanopisec a básník James Joyce (2. února 1882 – 13. ledna 1941) se narodil a vystudoval v Dublinu, v roce 1904 však Irsko opustil a žil na různých místech v Itálii, Švýcarsku a Francii. Debutoval sbírkou veršů Komorní hudba (1907). Větší pozornost vzbudil jeho povídkový soubor Dubliňané (1914) a kniha Portrét umělce v jinošských letech (1916), kde Joyce poprvé metodou proudu vědomí zachycuje vlastní zážitky z let dospívání na jezuitské koleji. Jeho nejslavnějším dílem se stal román Odysseus (1922), mnohovrstevnatá dublinská parafráze antického mýtu.

Čtěte také

Dubliňané. Působivé a ve své době kontroverzní povídky Jamese Joyce

Podstatou autorovy metody je kontrapunkt skutečnosti a mýtu. V osmnácti kapitolách tematicky vázaných k epizodám Homérovy Odyssey je s analytickou důkladností zaznamenávána všední jednodenní pouť pokřtěného irského žida Leopolda Blooma městem Dublin. V časovém úseku od 8 hod. 16. června do 8 hod. 17. června 1904 bezvýznamný žurnalista a inzertní akvizitér Bloom obstarává své pochůzky, které přes vnější banálnost opakují mytickou Odysseovu pouť z Tróje do rodné Ithaky. Homérská paralela se neuplatňuje jen v dějové architektuře Odyssea, ale také v rozvržení postav.

Štěpán Dedalus odpovídá Odysseovu synovi Telemachovi. Leopold Bloom funguje jako Odysseus a Molly Bloomová jako Pénelopé. Oba se v noci na okamžik setkají, Bloom se Štěpána ujímá ve veřejném domě, nabízí mu nocleh. Štěpán odmítne, odchází a Bloom opět uléhá vedle své spící ženy Molly-Penelopy, jejíž strhující a živelný vnitřní monolog v podobě jediné nekonečné věty román uzavírá. Dublinské ulice v románu figurují jako moderní obdoba Daidalova labyrintu.

Čtěte také

Odvážlivec James Joyce. Toužil napsat knihu, která řekne vše

Joyceovým cílem nebylo pouze rozložit zkušenost jednoho dne na nespočet počitků a vjemů, ale dát této zkušenosti univerzální význam. Umberto Eco nazývá Odyssea „summou“ a „kosmickým dílem“, v němž se Joyce pokusil strávit a posléze transformovat celou lidskou kulturu. Paradoxem této metody ovšem je, že ona encyklopedická a systematická všeobsáhlost je postavena na obyčejné až banální zkušenosti.

James Joyce patří k průbojným novátorům a experimentátorům moderní evropské literatury, jeho tvorba zůstává trvale podnětným uměleckým dokumentem epochálního významu.

Pro obvinění z pornografie byl Odysseus (první vydání v Paříži v nakl. Shakespeare and Co. roku 1922 – první výtisky dostal Joyce do ruky v den svých 40. narozenin, 2. února 1922) zakázán ve všech anglicky mluvících zemích, přesto se stal literární událostí. V roce 1927 vyšel francouzsky a německy a 1930 jako třetí v pořadí vyšel český překlad.

Třicetidílnou četbu na pokračování z románu irského prozaika a básníka v překladu Aloyse Skoumala připravil Michal Plzák. V režii Petra Mančala účinkuje Lukáš Hlavica. Pořad uvádíme u příležitosti dvou výročí: 140. výročí narození autora a 100. výročí prvního vydání knihy Odysseus.