Jakub Jan Ryba: Mimo to, milí pánové, nedám se nikdy přemoci slabostí

V únoru 1788 převzal Jakub Šimon Jan Ryba (1765–1815) povinnosti školního úřadu v Rožmitálu. Sám z kantorské rodiny pocházel. Svůj hudební talent zdědil po otci a brzy jej rozvinul. Studoval (a nedokončil) piaristické gymnázium v Praze, filosofii, po absolvování učitelského kursu působil na čas v Nepomuku a v Mníšku a posléze natrvalo zakotvil právě v Rožmitálu.

Jakub Jan Ryba je pohřben na starorožmitálském hřbitově|foto: Václav Žmolík

Byl ohromně činorodým skladatelem, přičemž základem jeho díla je církevní hudba. Vznikala především z potřeby rožmitálského kůru (kde Ryba působil jako ředitel 27 let). Dodnes se dochovalo asi 400 skladeb, jakkoli jméno jednoho z nejvýznamnějších představitelů české kantorské hudby přelomu 18. a 19. století, skladatele, učitele, spisovatele, básníka a regenschoriho spojujeme především s tzv. Českou mší vánoční „Hej, mistře“.

Ovšem Rybovou hlavní životní náplní byla učitelská práce. Té se věnoval plně (i za cenu vlastního strádání a obětí) až do roku 1815, kdy zhoršující se zdravotní stav, spory s rodiči i vrchností, pocity marnosti a beznaděje nakonec vyústily v rozhodnutí ukončit život vlastní rukou.

Dá se říct, že Jakub Jan Ryba byl svou podstatou rozený kantor. Jeho láska k druhým, ochota, štědrost, nadšení a na druhé straně přímost i zásadovost, byly základem k jeho učitelské dráze, jak ostatně dokládají zápisy ve dvoudílném vydání Školních deníků s úvodem Jana Němečka. Výběr z nich uvádíme v pořadu Souzvuk.

Účinkují: Petr Lněnička, Marek Holý a Vladimíra Bezdíčková

Připravila a úvod čte: Vladimíra Bezdíčková
Režie: Markéta Jahodová