Římské elegie. Pásmo z veršů ruského exilového básníka Josifa Brodského a hudby Sergeje Prokofjeva
Cyklus elegických básní rusko-amerického nobelisty Josifa Brodského uvádíme k 80. výročí jeho narození. Věčné město, které jsme teď v souvislosti s pandemií nenadále uviděli liduprázdné, připomeneme si očima zamyšleného chodce. V interpretaci Rudolfa Pellara a Hany Kofránkové poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
V těchto úzkých ulicích, kde už pouhá
myšlenka, byť jen na sebe, musí uvíznout v zauzlených
závitech mozku, co světem už hezky dlouho
se nezaobírá, tu vzrušen, tu vysílený
měříš botama Fora a náměstí, od kostela
k jinému kostelu, od kašny k další kašně.
Báseň do sebe pojme vše – ostatně autor ve zmíněném proslovu sám vzpomíná tvrzení Anny Achmatovové o tom, že slova rostou ze smetí. Tady jsou to „skořápky kupolí, páteře věží“ věčného města a všudypřítomný jas:
Světla je tady tolik, že by ho nebylo málo
na další vesmír.
Josif Brodskij, který první roky svého života prožil jako hladovějící dítě v obleženém Leningradu, začal psát básně jako velmi mladý a také se velmi brzy dostával do střetu s režimem. Do nuceného exilu odešel v roce 1972 a usadil se v USA. Kromě básní se věnoval esejistice, kterou máme možnost několika soubory ocenit i v českých překladech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
