Římské elegie. Pásmo z veršů ruského exilového básníka Josifa Brodského a hudby Sergeje Prokofjeva
Cyklus elegických básní rusko-amerického nobelisty Josifa Brodského uvádíme k 80. výročí jeho narození. Věčné město, které jsme teď v souvislosti s pandemií nenadále uviděli liduprázdné, připomeneme si očima zamyšleného chodce. V interpretaci Rudolfa Pellara a Hany Kofránkové poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
V těchto úzkých ulicích, kde už pouhá
myšlenka, byť jen na sebe, musí uvíznout v zauzlených
závitech mozku, co světem už hezky dlouho
se nezaobírá, tu vzrušen, tu vysílený
měříš botama Fora a náměstí, od kostela
k jinému kostelu, od kašny k další kašně.
Báseň do sebe pojme vše – ostatně autor ve zmíněném proslovu sám vzpomíná tvrzení Anny Achmatovové o tom, že slova rostou ze smetí. Tady jsou to „skořápky kupolí, páteře věží“ věčného města a všudypřítomný jas:
Světla je tady tolik, že by ho nebylo málo
na další vesmír.
Josif Brodskij, který první roky svého života prožil jako hladovějící dítě v obleženém Leningradu, začal psát básně jako velmi mladý a také se velmi brzy dostával do střetu s režimem. Do nuceného exilu odešel v roce 1972 a usadil se v USA. Kromě básní se věnoval esejistice, kterou máme možnost několika soubory ocenit i v českých překladech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
