Pivo za Plíškovou. Z výjimečné tvorby výtvarnice a básnířky Naděždy Plíškové
Autentické a upřímné, leckdy temné verše výtvarnice a básnířky Naděždy Plíškové z období od konce padesátých do devadesátých let 20. století s reflexemi Andreje Stankoviče a Jana Lopatky. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
V uplynulém roce obohatilo nakladatelství Torst péčí editora Michaela Špirita nabídku našich knihoven a knihkupectví o trojici knížeček sesazených v krabici, plné textů básnířky a grafičky Naděždy Plíškové. Z Plíškové v krabici vybral a připravil básně pro vltavský Souzvuk Miloš Doležal. Vycházel přitom hlavně z jejího souboru Hospodská romantika, složeného ze střípků a promluv jakoby odposlechnutých či zachycených v restauračních zařízeních. Pivní moudra se tu proplétají s banalitou i s počitky a dojmy autorky, často sarkastickými, jindy prostě bolestnými.
Naděžda Plíšková proslula především jako grafička, byť také malovala, vytvářela sochařské objekty, věnovala se keramice, poezii, próze.
Narozená v roce 1934 v Rozdělově, studovala v 50. letech na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze, následně na Akademii výtvarných umění a také v Lipsku na Hochschule für Grafik und Buchkunst. „Zabývala se především tvorbou velkoformátových grafických listů a objektů, ze začátku ovlivněných surrealismem, později pop-artem a novým realismem, jejichž formu transformovala do typického rukopisu, vyznačujícího se jednoduchostí a zkratkou.“ Marianna Placáková výstavou v Muzeu Kampa její dílo představovala už jako „výjimečné reflexí společenského kontextu v podobě genderové kritiky a kritiky konzumní společnosti. Tuto problematiku Plíšková ironicky demonstrovala v souvislosti s vlastním postavením umělkyně, matky, manželky a ženy starající se o domácnost.“
Spolu se svým manželem Karlem Neprašem (kterého si vzala v roce 1964) frekventovala Naděžda Plíšková setkání Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu a byla nedílnou součástí naší undergroundové umělecké pivní kultury.
Prózy a verše začala Naděžda Plíšková publikovat v samizdatech za normalizace, vycházet oficiálně mohly až po roce 1989. V rámci celé generace má svůj nezastupitelný, svébytný, neokázalý hlas. Jak podotýká Michael Špirit, Plíškové texty „jako málokteré v české poezii druhé poloviny 20. století přibližují otevřenou bolest, stěží zadržovanou zlobu a zoufalou rezignaci stejně jako živé pozorování, věcnou vyrovnanost, nekrytou něhu a bezbrannou touhu po lásce.“
A jestli se ti už stalo
aby ses bál
být sám
aby ses bál
když hraje rádio
aby ses bál
zhasnout
Ale co ty víš
to jenom já
teď pláču
a ty
seš zrovna teď někde vtipnej
A VŠICHNI SE SMĚJOU
V rozhlasovém Souzvuku režiséra Jakuba Doubravy čtou básně Naděždy Plíškové herečky Apolena Veldová a Simona Rejdová, hudebně je doprovází Edith Piaf, Charles Aznavour, Rolling Stones i C&K Vocal.
Účinkují: Josef Nechutný a Michal Štěrba
Připravil: Miloš Doležal
Režie: Jakub Doubrava
Natočeno v roce 2020 (premiéra).
Související
-
Její tvorbu poznamenalo manželství plné lásky i nenávisti. Osudové ženy: Naděžda Plíšková
Malířka, grafička, sochařka i básnířka dokázala být ironická, divoká i laskavá. Poznamenal ji bouřlivý vztah s manželem Karlem Neprašem. Ale taky nešťastný pád ze schodů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka