Jakub Hrůša: Jakmile si na něco hrajete, tak nefunguje vůbec nic

Od svého angažmá u Bamberských symfoniků se dirigent Jakub Hrůša v Čechách vyskytuje poměrně řídce, a když, je tak žádaným, že má diář rozplánovaný doslova po minutách.

Je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem Philharmonia Orchestra v Londýně, designovaným hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie, těsnou spolupráci má s orchestry v Japonsku, v Americe, v Evropě, pravidelně je zván k těm nejlepším, včetně lipského Gewandhaus Orchestra nebo Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam (považovaného za nejlepší orchestr na světě). Vloni uvedl český hudební večer na slavných BBC Proms a způsobil senzaci. Prakticky každý týden diriguje v jiném koutě světa. A to mu ještě nebylo 37 let.

Tomáš Netopil: Líbí se mi to hezké muzicírování

03411854.jpeg

Po několika letech byla  Smetanova Má vlast na Pražském jaru  opět  čistě v českých rukou. V roce 100. výročí Republiky zahájil Pražské jaro s Českou filharmonií  Tomáš Netopil, jeden z našich nejtalentovanějších dirigentů mladší generace.

Sálá z něj spokojenost s angažmá v půvabném kulturním městě Bamberku, u vynikajícího orchestru s českými kořeny. Před dvěma lety zde byl nadšeně přivítán, vzájemný vztah je stále vřelejší a spolupráce se mimořádně daří: jejich loňská dramaturgie byla vyhlášena za nejlepší v Německu. Rodina (manželka s pětiletou dcerkou a dvouletým synkem) se nedávno přestěhovala do Londýna, ale jak Jakub Hrůša tvrdí, domovem mu navždy bude Česká republika. I když se zároveň snaží pocit domova vytvořit všude tam, kam ho přivede jeho práce.

Jak to jen lze, propaguje českou hudbu. Jeho srdečním skladatelem je Josef Suk, jehož hudbu objevil už při studiu, dnes ji nabízí po celém světě a těší ho, že ohlasy na ni jsou stále vřelejší.

Čím více svět kolem nás automatizuje, tím cennější je lidskost v uměleckém projevu. Myslím, že tady má Suk jako málokdo jiný co nabídnout.

Nejen v tom jde ve stopách svého učitele a přítele Jiřího Bělohlávka, na něhož vzpomíná s úctou: „Až dojemné bylo, jak měl - na rozdíl od drtivé většiny umělců - bytostnou potřebu chodit na koncerty. Do posledních chvil života. Styk s živým uměním, víra, že to jediné má opravdu ten nejhlubší smysl, živé provádění hudby, tvoření na místě s živými lidmi pro živé publikum, s nepředvídatelnými situacemi, ale s maximálním vnitřním nasazením, to nás všechny inspirovalo.“

Jak hodnotí rychlý výběr nového šéfdirigenta České filharmonie po Bělohlávkově odchodu? Jak se ČF změnila v posledních deseti letech? Podle Jakuba Hrůši zásadně a právě díky Bělohlávkovi.

Jiří Bělohlávek našel klíč k odemknutí potenciálu ČF, teď je potřeba, aby se ty dveře zase nezavřely.

Hovořili jsme i o tom, jaký přístup Jakub Hrůša volí, když je poprvé u cizího orchestru, o specifikách orchestrů v různých částech světa, o tom, že v operách, jež diriguje, převažují výrazné ženské hrdinky, a o tom, proč až teprve nyní začíná objevovat Mozarta. Na otázku, jak mu umění proměnilo život, odpovídá: „Mně proměnil život kontakt s živými orchestry. To, že musím stát autenticky a bez přetvářky před stovkou lidí každý den, že musím být sám sebou, ptát se a využít toho, kdo jsem já. Netvářit se naučeně a strojeně, prostě být upřímný. To je jediné, co funguje. Jakmile si na něco hrajete, tak nefunguje vůbec nic“.