Tomáš Netopil: Líbí se mi to hezké muzicírování
Po několika letech byla Smetanova Má vlast na Pražském jaru opět čistě v českých rukou. V roce 100. výročí Republiky zahájil Pražské jaro s Českou filharmonií Tomáš Netopil, jeden z našich nejtalentovanějších dirigentů mladší generace.
Musel jsem dlouho přemýšlet, jak k tomu přistupovat. Česká filharmonie je orchestr, který jako jediný na světě hrál Mou vlast nesčetněkrát. S různými dirigenty a hudebními názory. Takže je to docela výzva pro dirigenta, který před tento orchestr přichází a snaží se mu dát nějaký nový impuls. Orchestr zná Mou vlast nejlépe a je nositelem této naší zlaté hudby.
Rozhovor jsme natáčeli ještě před zahajovacím koncertem, po úvodní zkoušce s naším prvním orchestrem, u něhož bude Tomáš Netopil od příští sezony působit společně s Jakubem Hrůšou jako hlavní hostující dirigent.
Náš vztah s ČF je sice docela mladý, ale letošní rok byl poměrně intenzivní. Líbí se mi ten příjemný přístup k práci, ta ochota ke spolupráci, hudebnímu rozvoji, to hezké muzicírování. To mě na tom velice baví!
Někdejší šéfdirigent opery Národního divadla a v současnosti hudební ředitel Aalto Theater a filharmonie v Essenu, jednoho z nejlepších německých orchestrů, zve do Essenu ke spolupráci české hudebníky a prosazuje české skladatele i v dramaturgii koncertů filharmonie. Jistý dluh české hudbě splácí i objevnými nahrávkami.
Vítězství v několika renomovaných soutěžích ho vyneslo mezi dirigentskou elitu. Hostuje tak na scénách předních evropských i světových operních domů a festivalů a u proslulých orchestrů – curyšského Tonhalle Orchester, Berlínských filharmoniků, drážďanské Staatskapelle, Londýnského filharmonického orchestru či tokijského NHK Symphony Orchestra.
Pražské jaro na Vltavě: Sedm přímých přenosů, rozhovory a recenze

Český rozhlas je partnerem mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro od prvního ročníku v roce 1946. I letos vám zprostředkujeme výběr z koncertů našeho nejvýznamnějšího festivalu.
„Asi je to docela dobré“ míní skromně o svém umění dirigent žádaný po celém světě, který je ale stále doma v rodné Kroměříži, kde se intenzivně podílí na hudebním životě města.
Ve Vizitce jsme mluvili také o jeho cestě k opeře, o pěveckém vkusu, o chuti dirigovat barokní orchestr nebo o chystané Letní hudební akademii v Kroměříži, jejímž je iniciátorem a uměleckým ředitelem.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.