Jako když zachází do polí

Vyprávěl mi nedávno známý ze středních Čech, že si u nich ve městě oblíbili rozloučení s nebožtíkem v garáži pohřební firmy. Mezi kanystry, ojetými gumami a oleji, na autorádiu se naladí nějaká pomalá píseň, zřízenec otevře kufr, příbuzní se chvíli dívají na rakev, nic to nestojí a rozloučení je z krku.

Nedávno jsme potkali v městysu na pomezí Čech a Moravy slavnostně vypravený funus: Hrozny lidí postávají před domem smutku, ze dvorku vyčuhuje černá dodávka. Za zrcátkem má "černý havran" připevněný, zřejmě pro rozptýlení, plyšového maskota a barevný pornoobrázek. Právě vychází s křížkem ministrant v rochetě, vítr mu čechrá krajky, stojí sám uprostřed štěrkové cesty. Najednou kdosi vydává povely - pozórrr! pochodééém vchod! - a od školy vyšlápne ve slavnostních uniformách housenka hasičského družstva a řadí se za ministranta. "Jo, umřel dlouholetej požárník," dozvídáme se. A řadí se muzikanti, vychází kněz, vyjíždí auto s mrtvým, další hasiči v přilbách, pozůstalí, chlapi ze vsi, ženy a ostatní. Průvod má svojí vnější strukturu, zachovávanou po staletí. Jenže ženské se už nemodlí jako po staletí za duši mrtvého, ale vedou řeči: "ta má zas účes, mréca jedna,", "ty montérky teď u nás zlevnili", "podivej na tu její zahrádku, džungle". A mrtvý jakoby ani nebyl. Průvod se stáčí kolem návsi a míří ke kostelu. Tu se náhle u rybníčku zadrhne, hasiči ztuhnou do pozoru a ze čtyř stříkaček do nebe proudí voda, gejzíry vody, vodotrysky.

V trávě barvínek, opodál černé máry, na nichž se rakev vnese do kostelní svatyně. Ve chvíli, kdy se tak děje, vybíhá ze školy několik dětí, otevřou dveře, uleknou se toho procesí a zase vrata rychle zaklapnou. Opodál rakve, do které se opřelo prudké světlo a hned bylo zakryto mrakem, vyměňuje chlap, kleče ve svátečním, píchlé kolo u auta. Hustí gumovou duši.

Začíná rozloučení v kostele, ale většina radostným krokem zapadne do nedaleké knajpy. Funebrák jim potvrzuje: "za půl hodiny padla." Halasně rozebírají nový myslivecký zákon, počasí, včerejší hokej a mrtvý - jakoby ani nebyl. A nebo - jako by měl gumovou duši.