Jaká je budoucnost historického centra Prahy? Záleží jen na nás. Začal bych tím, že bych tam vrátil život, říká historik umění Richard Biegel

Málokdo má zmizelé vrstvy historického jádra Prahy zmáknuté tak detailně jako vedoucí Ústavu pro dějiny umění FF UK Richard Biegel. Po gymnáziu studoval staré pražské plány coby zaměstnanec archivu Útvaru rozvoje hlavního města a více než deset let strávil přípravou objemné knihy Město v bouři: Urbanismus a architektura historického centra Prahy (1830 – 1970), jíž se také habilitoval.

Čtěte také

Zápas o historické město. Urbanistické proměny Prahy od baroka do šedesátých let 20. století

Ovšem i teď, kdy si publikace žije svým úspěšným životem na pultech knihkupectví, prý musí na pochůzkách Prahou architektonicko-historický mód, v němž se kolem sebe dívá, vědomě vypínat. „Nedávno jsem procházel Pařížskou ulicí a neustále narážel na domy, co tam stály v minulosti,“ usmívá se. „Čas sice všechno zrelativizuje, ale i v Praze jsou bohužel místa, která se už opravit nepodaří. Okolí Anežského kláštera je poraněno, zásahy typu magistrály se také jen těžko odčiní, i když oni to tehdy mysleli dobře.“

Město má formu, nikoliv obsah

Minulé bitvy už nevyhrajeme, i proto se Richard Biegel raději soustředí na ty současné. Vztah k historickému centru prý mají Pražané silný, v Evropě jeden z nejsilnějších. I proto bychom si podle něj měli klást otázku, čím pro nás vlastně centrum města je a co bychom od něj chtěli získat.

Čtěte také

Výstava Pět cest chce skrze audio procházky vystihnout esenci území kolem stanice metra Vltavská

Podle Biegela je důležité dostat do vyprázdněného historického jádra zpátky život – obyvatele, mladé rodiny, které by město podporovalo na úkor služeb typu Airbnb, školy, instituce a také tramvajový provoz – třeba tak, jak je to v plánu na Václavském náměstí. Tam, kde zůstala doprava na povrchu, se totiž v minulosti život uchoval déle.

„V tomhle směru jsme na tom od dob, které jsem sledoval v knížce, nejvíc problematicky. Centrum je vyprázdněné, město má formu, nikoliv obsah. O památkářské ochraně centra se diskutovat nebude, neznamená to ale, že se v něm nemůže nic měnit. Problém je, že lidi si myslí, že všechno spasí projekty typu kancelářské budovy od studia Zahy Hadid vedle Masarykova nádraží.“

Čtěte také

Střípky z dějin pražského urbanismu: Richard Biegel provází kontroverzními čtvrtěmi

O tom, čeho si na městě nejvíc cení, tedy života, radosti z potkávání a sdílení společného prostoru, mluvil ve Vizitce v souvislosti s vysněnou Letnou, kam se před časem přestěhoval a odkud už nikam odcházet nechce.

Zavzpomínal také na šedivé Bohnice, které jej naučily vnímat krásu jiných pražských částí, popsal, v čem mu učarovala Francie, kde se taktéž cítí jako doma, a vysvětlil pozici Klubu za starou Prahu. Jeho aktivním členem je už skoro třicet let, a byli to právě lidé napojení na Klub, kteří mu po gymnáziu doporučili studia dějin umění. Ještě před tím totiž toužil svět dobýt muzikou. Jak to se slibně rozjetou kariérou progrockového muzikanta objíždějícího kluby v malebných městech Telč a Třeboň dopadlo? I o tom se více dozvíte ve Vizitce.