Jak vymodelovat míjení času? Hanuš Bartoň se o to pokusil v kompozici Bezčasí
„Hudba je v podstatě strukturování času pomocí zvuku,“ říká skladatel a klavírista Hanuš Bartoň v souvislosti se svou kompozicí Bezčasí. Její světovou i rozhlasovou premiéru provedl v krátkém časovém rozestupu Orchestr Berg.
V srpnu 2020, kdy se mohly krátce konat kulturní akce, proběhl prostorový koncert v pražském kostele U Salvátora. Hanuš Bartoň rozmístil hudebníky k oltáři a na kůr, sólisty po stranách a obklopil tak premiérové publikum zvukem kompozice, která podle jeho slov jen předstírá vývoj. Bezčasí má posluchačům připomenout, že hudba dovede čas nejen strukturovat a modelovat, ale také s ním umí zcela nenápadně manipulovat.
Šedesátiletý Bartoň nezastírá svou lásku k pozdnímu romantismu a všímá si pozoruhodných detailů v symfoniích Gustava Mahlera či Jeana Sibelia. Důležitou roli při vzniku Bezčasí sehrály také improvizace na klavír, který skladatel kdysi koupil od Ilji Hurníka. Výsledkem je hudba, ve které se statické a dynamické vrstvy setkávají v neobvyklých souvislostech.
Nahrávku Bezčasí natočil Orchestr Berg s dirigentem Petrem Vrábelem pro Český rozhlas letos v únoru. Jak Bartoň podotkl, díky možnostem studiové techniky z ní ubylo jen málo prostorového efektu. Zároveň ale vyniklo mnoho detailů, které se při provedení v dlouhém dozvuku kostela ztrácely.
V rámci pořadu Futurissimo zazněla rozhlasová nahrávka Bezčasí poprvé.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
